Výpovědní doba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Výpovědní doba v pracovním právu představuje časový úsek, jehož uplynutím končí pracovní poměr, byla-li podána výpověď zaměstnancem nebo zaměstnavatelem. Trvá nejméně 2 měsíce, začíná však běžet vždy až prvním dnem měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí posledním dnem příslušného kalendářního měsíce.[1]

Její prodloužení je možné smlouvou[2] mezi stranami. Její zkrácení je možné pouze v souvislosti s přechodem práv a povinností z pracovněprávních vztahů nebo přechodem výkonu práv a povinností z pracovněprávních vztahů. Takový pracovní poměr je možné ze strany zaměstnance ukončit nejpozději v den předcházející dni přechodu práv a povinností nebo dni, kdy přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů nabude účinnosti.[3] Jedná se zejména o případy, kdy závod přechází na jiného vlastníka a dochází tak ke změně zaměstnavatele.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HENDRYCH, Dušan, a kol. Právnický slovník. Praha: C. H. Beck, 2009. 1481 s. ISBN 978-80-7400-059-1. 
  2. § 51 zákoníku práce.
  3. § 51a zákoníku práce.