Ural-375D

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Ural-375)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ural-375D
Urall375 gelaende.jpg
Výrobce UralAZ
Roky produkce 1961-1964 1964-1983 (Ural-375D)
Místa výroby Miass
Předchůdce UralZIS-355M
Nástupce Ural-4320
Třída nákladní
Technické údaje
Délka 7350  mm
Šířka 2960  mm
Výška 2980  mm
Pohotovostní hmotnost 8400  kg
Motor
Motor Benzínový vidlicový 8-válec
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ural-375D je sovětský 4,5 tunový nákladní automobil s pohonem 6x6, vyvinutý v Uralském automobilovém závodě roku 1961. Ural-375D nahrazoval starší nákladní automobil ZIL-157 a po čase byl sám nahrazen novějším vozidlem Ural-4320. Jeho podvozek se stal základem např. pro raketomet BM-21 Grad.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Prvním předchůdcem vozidla Ural-375D byl NAMI-020, vyvíjený specialisty z firmy NAMI (rus. Centraľnyj naučno-issledovateľnyj avtomobiľnyj i avtomotornyj institut – Центральный научно-исследовательский автомобильный и автомоторный институт). Vozidlo bylo představeno v roce 1955. Mělo pohon 6x6, používalo benzínový osmiválcový motor s výkonem 180 koní. Vozidlo mělo trvale zapnutý pohon přední nápravy a zadní náprava mohla být vypnuta a zapnuta. I navzdory technickým nedostatkům bylo nařízeno pokračovat ve vývoji, neboť v zkouškách porazil konkurenční vozy GAZ-63 a ZiS-151.

Ural-375[editovat | editovat zdroj]

V květnu 1958 byl veřejnosti představen nový, upravený NAMI-020, který dostal označení Ural-375. Nové vozidlo mělo oproti staršímu prototypu jiné umístění motoru, chladiče, blatníky a odlišnou konstrukci kabiny a řízení. Zkoušky vozidla proběhly v dubnu 1959. Byly testovány dvě verze – Ural-375 a Ural-375T. První prototyp měl nosnost 4 500 kg a druhý 5 000 kg. Vozidla měla být určena pro armádu, proto začal paralelně vývoj Ural-377 pro civilní účely.

Verze[editovat | editovat zdroj]

Nejvíce vyráběným modelem se stal Ural-375D. Vzniklo několik verzí pro různá klimatická pásma, jakými byly například Ural-375Ju pro tropické pásmo a Ural-377K pro Arktidu.

Hlavní nevýhodou vozidla bylo použití benzinového motoru s velkou spotřebou paliva. V roce 1973 se proto objevil nový automobil Ural-4320 s dieselovým motorem. Poslední vozy Ural-375 byly vyrobeny v roce 1988, výroba verze Ural-37km byla zastavena až v roce 1991.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ural-375D na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]