Třída Tonghe
| Třída Tonghe | |
|---|---|
.jpg) Suwon (PCC-752) | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Námořnictvo Korejské republiky Kolumbijské námořnictvo |
| Typ | korveta |
| Lodě | 4 |
| Osud | aktivní (2016) |
| Nástupce | třída Pchohang |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 1096 t (plný)[1] |
| Délka | 78,1 m |
| Šířka | 9,6 m |
| Ponor | 2,6 m |
| Pohon | CODOG |
| Rychlost | 31 uzlů |
| Dosah | 4000 nám. mil při 15 uzlech |
| Posádka | 10 důstojníků 85 námořníků |
| Výzbroj | 1× 76mm kanón 2× 40mm kanón (1×2) 4× 30mm kanón (2×2) 6× 324mm torpédomet (2×3) 12× hlubinná puma |
| Sonar | PHS-32 |
Třída Tonghe (korejsky 동해급 초계함) jsou hlídkové korvety námořnictva Korejské republiky. Celá třída je určena především k hlídkování a pobřežní obraně. Celkem byly postaveny čtyři jednotky, které byly do služby přijaty roku 1983. Jihokorejské námořnictvo všechny vyřadilo. Jedno plavidlo bylo následně darováno Kolumbii.[2]
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Celkem byly postaveny čtyři korvety této třídy. Každou přitom postavila jiná loděnice, čímž měly všechny získat nové důležité zkušenosti.[3]
Jednotky třídy Tonghe:[1]
| Jméno | Loděnice | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| Tonghe (PCC-751) | Korea Shipbuilding Corporation (nyní Hanjin Heavy Industries), Pusan | 1982 | 10. listopadu 1983 | vyřazena |
| Suwon (PCC-752) | Korea Takoma Shipyard (nyní Hanjin Heavy Industries), Masan | 1982 | 20. listopadu 1983 | vyřazena |
| Kangnung (PCC-753) | Hyundai Heavy Industries, Ulsan | 1983 | 30. listopadu 1983 | vyřazena |
| Anjang (PCC-755) | Daewoo Shipbuilding & Marine Engineering, Okpo | 1983 | 21. prosince 1983 | po vyřazení získána Kolumbií jako ARC Nariño (CM-55), aktivní. |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]
Korvety byly vybaveny trupovým sonarem Signaal PHS-32, vyhledávacím radarem Raytheon SPS-64, střeleckým radarem Signaal WM-28, oprotronikou Signaal LIOD, bojovým řídícím systémem Signaal SEWACO ZK.[4] Výzbroj tvořil jeden 76mm kanón OTO Melara ve věži na přídi, dále jeden 40mm dvojkanón Bofors a dva 30mm dvojkanóny ve věžích Emerson. Plavidla dále nesla dva trojhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety pro torpéda Mk 46 a skluzavky pro 12 hlubinných pum Mk IX.[1] Pohonný systém je koncepce CODOG. Při plavbě ekonomickou rychlostí lodě poháněly dva diesely MTU 12V 956TB82 o výkonu 6260 hp, zatímco v bojové situaci diesely byly vypnuty a korvety poháněla jedna plynová turbína General Electric LM2500 o výkonu 26820 hp.[4] Lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost dosahovala 31 uzlů a dosah 4000 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.[1]
Zahraniční uživatelé
[editovat | editovat zdroj]Vyřazená korveta Anyang byla darována Kolumbii, která ji provozuje jako ARC Nariño (CM-55). Před předáním koncern Thales Group provedl modernizaci bojového řídícího systému a systému řízení palby.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d Class Donghae Corvette [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-05-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b COLOMBIAN NAVY INSPECTS PCC 755 CORVETTE FROM SOUTH KOREA [online]. Forecast International, rev. 2014-01-23 [cit. 2016-05-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Tonghae / Dong Hae (PCC Patrol Combat Corvette) [online]. Globalsecurity.org, rev. 2011-07-09 [cit. 2016-05-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Tonghae / Dong Hae (PCC Patrol Combat Corvette) - Specifications [online]. Globalsecurity.org, rev. 2011-07-09 [cit. 2016-05-27]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Tonghe na Wikimedia Commons
