Přeskočit na obsah

Třída Kondor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Projekt 89
Třída Kondor I / Projekt 89.1
Třída Kondor II / Projekt 89.2
Minolovka třídy Kondor II
Minolovka třídy Kondor II
Obecné informace
UživateléVolksmarine
Německé námořnictvo
Indonéské námořnictvo
Uruguayské námořnictvo
Lotyšské námořnictvo
Ozbrojené síly Malty
Kapverdy
Tuniské námořnictvo
Typminolovka
Lodě1 (Projekt 89)
19 (Projekt 89.1)
32 (Projekt 89.2)
Osudaktivní (2015)
Předchůdcetřída Krake
Technické údaje třídy Kondor I
Výtlak339 t (standardní)
361 t (plný)[1]
Délka52 m
Šířka7,12 m
Ponor2,4 m
Pohon2 diesely
Rychlost20 uzlů
Dosah2000 nám. mil při 15 uzlech
Posádka24
Výzbroj2× 25mm kanón
Technické údaje třídy Kondor II
Výtlak414 t (standardní)
479 t (plný)[2]
Délka56,7 m
Šířka7,7 m
Ponor2,7 m
Pohon2 diesely
Rychlost18 uzlů
Dosah2000 nám. mil při 15 uzlech
Posádka30
Výzbroj6× 25mm kanón
RadarTSR-33

Třída Kondor (jinak též Projekt 89) je třída pobřežních minolovek východoněmeckého lidového námořnictva. Celkem bylo postaveno 52 jednotek této třídy, která se dělila do tří podtříd.[3] Po zániku NDR plavidla převzalo německé námořnictvo, které je brzy jako nadbytečné prodalo do zahraničí. Zatímco plavidla třídy Kondor I získala Malta (3 ks), Tunisko (5 ks) a Kapverdy (1), tak verzi Kondor II získala Uruguay (4 ks), Indonésie (9 ks) a Lotyšsko (2 ks).[4] Během služby byla některá plavidla využita k novým úkolům, například k výcviku, ke zkouškám, anebo hlídkování.

Podle upraveného projektu minolovek třídy Kondor byla postavena ještě jedna výzkumná loď (Projekt 136) a jedna státní jachta (Projekt 131).

Minolovky třídy Kondor postavila východoněmecká loděnice VEB Peenewerft ve Volehošti. Prototypem třídy byla minolovka V32, na kterou navázala stavba 19 jednotek zvětšené verze Kondor I. V letech 1971-1978 pak bylo postaveno dalších 24 minolovek verze Kondor II.[4]

Jednotky třídy Kondor I:[3]

Jméno Spuštěna Vstup do služby Poznámka
Greifswald
Bergen
Anklam
Ueckermünde prodána na Maltu, vyřazena
Demmin
Malchin
Altentreptow
Pasewalk prodána na Maltu, vyřazena
Tamplin
Neustrelitz
Vitte
Zingst
Prerow
Graal-Müritz
Kühlungsborn 1970 3. června 1970 dne 28. září 1998 zařazen do kapverdského námořnictva jako Vigilante (P521), aktivní.[5]
Ahrenshoop
Kirchdorf
Boltenhagen prodána na Maltu, vyřazena
Klütz

Jednotky třídy Kondor II:

Jméno Spuštěna Vstup do služby Poznámka
Riesa (M?, ex 322) 1972 3. února 1973 1991 prodána do Uruguaye jako Temerario (31). Aktivní.[2]
Eilenburg (M2674, ex 344) 1991 prodána do Uruguaye jako Valiente (32). Dne 3. srpna 2000 se potopila po srážce s obchodní lodí.[6]
Bernau (M2673, ex 343) 1972 1. února 1972 1991 prodána do Uruguaye jako Fortuna (33). Vyřazen 24. dubna 2014.[2]
Eisleben (M2671, ex 312) 1973 24. května 1973 1991 prodána do Uruguaye jako Audaz (34). Aktivní.[2]
Kamentz (M?, ex ?) 24. července 1971 1994 prodána do Lotyšska jako Viesturs (01). Vyřazen 2008.[2]
Robel (M?, ex ?) 1. prosince 1971 1994 prodána do Lotyšska jako Imanta (02). Vyřazen 2008.[2]
Grossenheim (M?, ex ?) 1971 Od 22. dubna 1993 provozován indonéským námořnictvem jako Pulau Rote (721) a později byl upraven jako hydrografická loď, vyřazena 28. srpna 2019.[2]
Rettstedt (M?, ex ?) 1973 Prodána do Indonésie jako Pulau Raas (722). Aktivní.[2]
Pritzwallk (M?, ex ?) 1971 Od 22. dubna 1993 provozován indonéským námořnictvem jako Pulau Romang (723) a později byl upraven jako hydrografická loď, vyřazena 6. února 2024.[2]
Bitterfeld (M?, ex ?) 1972 Krátce zařazena do německého námořnictva,[3] prodána do Indonésie jako Pulau Rimau (724). Aktivní.[2]
Zerbstu (M?, ex ?) Prodána do Indonésie jako Pulau Rondo (725) a později byl upraven jako hlídková loď Kelabang (826). Aktivní.
Oranienburg (M?, ex ?) 1972 Prodána do Indonésie jako Pulau Rusa (726). Aktivní.[2]
Jüteborg (M?, ex ?) 1972 Prodána do Indonésie jako Pulau Rangsang (727). Aktivní.[2]
Sömmerda (M?, ex ?) Krátce zařazena do německého námořnictva,[3] prodána do Indonésie jako Pulau Raibu (728) a později byl upraven jako hlídková loď Kala Hitam (828). Aktivní.
Grimma (M?, ex ?) 1973 Od 22. dubna 1993 provozován indonéským námořnictvem jako Pulau Rempang (729) a později byl upraven jako hydrografická loď, vyřazena 15. října 2021.[2]

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]

Projekt 89 (Prototyp)

[editovat | editovat zdroj]

Minolovka V32 měla výtlak 266 tun a rozměry 47,2 x 7,8 x 2,4 m. Posádku tvořilo 18 mužů. Výzbroj tvořily dva 25mm kanóny. Pohonný systém tvořily dva diesely. Nejvyšší rychlost dosahovala 18 uzlů.[3]

Projekt 89.1 (Kondor I)

[editovat | editovat zdroj]
Maltská minolovka P30 třídy Kondor I

Minolovka podtřídy Kondor I má standardní výtlak 339 tun a prodloužený trup. Posádku tvoří 24 mužů. Výzbroj tvoří dva 25mm kanóny. Pohonný systém tvoří dva diesely Kolomna Type 40DM s celkovým výkonem 4000 bhp, pohánějící dva lodní šrouby. Maximální rychlost stoupla na 20 uzlů.[3] Dosah je 2000 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.[1]

Projekt 89.2 (Kondor II)

[editovat | editovat zdroj]

Minolovka podtřídy Kondor II má standardní výtlak 414 tun. Nese navigační radar TSR-33. Posádku tvoří 30 mužů. Je vyzbrojena šesti 23mm kanóny.[3] Pohonný systém tvoří dva diesely o výkonu 2983 kW, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahuje 21 uzlů.[4] Dosah je 2000 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.[2]

Zahraniční uživatelé

[editovat | editovat zdroj]
Detail maltské minolovky P29, potopené jako umělý útes
  • Kapverdy - V roce 1998 do služby zařazena minolovka Vigilante (ex Kühlungsborn) verze Kondor I.[5]
  • Malta – Země v 90. letech z německých přebytků získala tři minolovky, označené P29, P30 a P31. Všechny již byly vyřazeny.[1]
  • Tunisko – Tuniské námořnictvo do služby zařadilo pět minolovek verze Kondor I.[8]
  • Uruguay - Dne 18. listopadu 1990 převzalo uruguayské námořnictvo čtyři minolovky třídy Kondor II. Ty byly odzbrojeny, ale zůstalo jim minolovné vybavení. Nasazeny byly zejména k hlídkování. Přezbrojeny byly 40mm kanónem.[9]
  1. a b c Class Kondor I Coastal Minesweeper [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f g h i j k l m n o Class Condor II Coastal Minesweeper [online]. Worldwarships.com [cit. 2015-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e f g PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 198. 
  4. a b c CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 188. 
  5. a b MSC P521 Vigilante Kondor I (Coastal Minesweeper) [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. MSC 32 Valiente Kondor II (Coastal Minesweeper) [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. [Pejčoch, 2008, s. 199.]
  8. CORDESMAN, Anthony H. A Tragedy of Arms: Military and Security Developments in the Maghreb. [s.l.]: Praeger Publishers, 2001. Dostupné online. ISBN 978-0275969363. S. 269. 
  9. PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 432. [Pejčoch (2008)]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. 
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]