Tuxeck
| Tuxeck | |
|---|---|
 | |
| Vrchol | 2 226 m |
| Poloha | |
| Stát | Rakousko |
| Souřadnice | 47°33′8″ s. š., 12°17′20″ v. d. |
 | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tuxeck (také Tuxegg) je vrchol v nadmořské výšce 2226 m[1] v pohoří Kaisergebirge ve spolkové zemi Tyrolsko v Rakousku.
Poloha[editovat | editovat zdroj]
Nachází se jižně od Treffaueru a nazývá se také Ellmauer Hochkaiser,[2] Na jihovýchodě se k ní připojuje Schutterfeldköpfe. Hora patří k obci Ellmau.
Výstup[editovat | editovat zdroj]
Z Jägerwirt u Scheffau vede na vrchol od jihozápadu značená stezka. Pouze posledních 10 m na vrchol má obtížnost III. stupně (UIAA) (poněkud zmírněnou několika kruhovými železnými třmeny, ale strmou a exponovanou), zbytek není obtížnější než I. stupně (kromě jednoho místa s jisticím blokem, II. stupně), ale je velmi náchylný padající kameny.[3][4]
Další výstup vede od východu, od chaty Gruttenhütte přes Schutterfeldköpfe na vrchol. Tato trasa, která je nyní opět dobře značená, je scénicky nádherná, ale poměrně náročná, protože není jištěna lany (kromě strmého stupně téměř bez úchytů a bez stupů), je drolivý a extrémně náchylný na padající kameny (až III).[5]
Mezi Tuxeckem a Treffauerem je také vyznačen přechod (místy I). Tuto cestu zvolili J. Enzensperger a H. Hahn 14. srpna 1897 při prvovýstupu na Tuxeck.[5]
Všechny cesty vyžadují jisté nohy a bez obav z výšek a závratí, stejně jako určitou lezeckou zručnost a dobrý orientační smysl.[3]
Obtížnější lezecké cesty zde téměř nenajdete. Jižní hřeben IV. stupně obtížnosti se téměř neleze a má pouze historický význam,[2] nevýznamné jsou i další výstupy, například z jihozápadu (II) nebo jižní stěnou (II).[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tuxeck na německé Wikipedii.
- ↑ Austrian Map. maps.bev.gv.at [online]. [cit. 2023-01-14]. Dostupné online.
- ↑ a b SCHUBERT, Pit. Kaisergebirge Alpenvereinsführer "extrem" für Bergsteiger und Kletterer ; mit 135 Topos, 83 Wandbildern mit eingezeichnetem Routenverlauf, einer Übersichtsskizze und einer farbigen Vorsatzkarte im Maßstab 1:80000 ; verfaßt nach den Richtlinien der UIAA. 12. vyd. München [i.e. Ottobrunn]: [s.n.], 2000. 399 s. Dostupné online. ISBN 978-3-7633-1272-6, ISBN 3-7633-1272-2. OCLC 76170783 S. 66.
- ↑ a b VONZIN, Andreas. Treffauer & Tuxeck - Bergtour - Info. www.alpine-bergtouren.de [online]. [cit. 2023-01-14]. Dostupné online. (německy)
- ↑ BENEDIKT. Treffauer und Tuxegg | Leichte Klettertour (bis II) [online]. 2014-06-19 [cit. 2023-01-14]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b c HÖFLER, Horst; PIEPENSTOCK:, Jan. Kaisergebirge alpin. Alpenvereinsführer alpin für Wanderer und Bergsteiger. (= Alpenvereinsführer). 12. vyd. München: Bergverl. Rother, 2006. 526 s. Dostupné online. ISBN 3-7633-1257-9, ISBN 978-3-7633-1257-3. OCLC 231046654 S. 108–110.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HÖFLER, Horst; PIEPENSTOCK, Jan. Kaisergebirge alpin. Alpenvereinsführer alpin für Wanderer und Bergsteiger (= Alpenvereinsführer). München: Bergverlag Rother, 2006. 526 s. ISBN 3-7633-1257-9.
- SCHUBERT, Pit. Kaisergebirge extrem. Alpenvereinsführer für Kletterer (= Alpenvereinsführer. München: [s.n.], 2000. 399 s. ISBN 978-3-7633-1272-6, ISBN 3-7633-1272-2. OCLC 76170783
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tuxeck na Wikimedia Commons
