Titiovo–Bodeovo pravidlo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Planeta n Titiovo–Bodeovo
pravidlo
velká poloosa
a (AU)
Merkur −∞ 0,4 0,39
Venuše 0 0,7 0,72
Země 1 1,0 1,00
Mars 2 1,60 1,52
pás planetek 3 2,80 2 až 5
Jupiter 4 5,20 5,20
Saturn 5 10,0 9,54
Uran 6 19,6 19,2
Neptun 30,1
Pluto 7 38,8 39,4

Titiovo–Bodeovo pravidlo, zvané též Titiův–Bodeův zákon, Titiova–Bodeova řada, Bodeův zákon či Bodeova řada je vyjádření přibližných hodnot průměrné vzdálenosti (velké poloosy dráhy) planet sluneční soustavy v astronomických jednotkách (AU) posloupnosti

a = 0,4 + 0,3×2n (n = −∞, 0, 1, 2, …).

Pravidelnosti v hodnotách průměrné vzdálenosti si všiml v roce 1766 německý matematik J. D. Titius a o šest let později tento zákon publikoval tehdejší ředitel berlínské hvězdárny J. E. Bode. Jak vidno z připojené tabulky, toto pravidlo platilo vcelku dobře pro tehdy známé planety, s tím, že u Saturnu byla již značně velká odchylka[zdroj⁠?] a pro hodnotu n=3 neexistovala žádná známá planeta.

Po objevení první planetky (1) Ceres se zdálo, že byl chybějící člen řady nalezen; to však velice brzy objevy dalších podobných těles vyvrátily.

Zcela se tomuto pravidlu, které je dnes již považováno za historickou kuriozitu,[1] vymyká planeta Neptun, zatímco Pluto, nedávno vyřazené ze seznamu planet, do Titius-Bodeovy řady zapadá.

V poslední době zažívá Titiovo-Bodeovo pravidlo renesanci, neboť dobře popisuje vzdálenosti planet u jiných planetárních systémů.[2]

Reference

  1. BĚLÍK, Marcel. ČAM za říjen 2017: Galaxie M81. astro.cz. Česká astronomická společnost, 2017-11-15. Dostupné online [cit. 2017-11-18]. 
  2. ALDEBARAN. Rudolf Mentzl: Titius s Bodem opět na scéně?. www.aldebaran.cz [online]. [cit. 2018-03-14]. Dostupné online. 

Externí odkazy