Test věcné správnosti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Test věcné správnosti se považuje za jednu z klíčových činností ve fází provedení auditu3. fázi auditu. Provádění testů věcné správnosti předchází plánování těchto testů ve druhé fázi auditu. Slouží především k ověřování věcné správnosti zůstatků vykazovaných v účetní závěrce.

Plán testů věcné správnosti[editovat | editovat zdroj]

Jádro tohoto plánování spočívá v určení takových významných chyb, které se mohou vyskytovat, avšak nebyly zjištěny vnitřními kontrolami podniku. Plán provedení testů věcné správnosti záleží na stanoveném riziku a na spolehlivosti vnitřní kontroly, které riziko snižují. V případě, že auditor považuje vnitřní kontrolní systém za spolehlivý, naplánuje provést pouze základní stupeň testů. Od vyšší míry nespolehlivosti vnitřního kontrolního systému odvozuje auditor střední stupeň a detailní stupeň testů věcné správnosti.

Provádění testů věcné správnosti[editovat | editovat zdroj]

Analytické testy věcné správnosti[editovat | editovat zdroj]

Tato forma testů věcné správnosti spočívá v porovnání vykazovaných účetních zůstatků s jejich očekávanými hodnotami, cílem je ověření správnosti zaúčtovaných zůstatků. Během tohoto testování je doporučený následující obvyklý postup:[1]

  1. výběr testovaných částek, dá se zefektivnit rozložením celkové částky na dílčí zůstatky
  2. odhad očekávané hodnoty vykazovaných položek, použijí se př. srovnatelné údaje předchozího období vykázané v účetní závěrce, plánů nebo nezávislých odhadů
  3. určení mezní hodnoty – maximálně tolerovaného rozdílu mezi očekávanou a skutečně vykázanou hodnotou
  4. porovnání skutečně vykazovaných a očekávaných hodnot
  5. prověření rozdílu přesahující tyto mezní hodnoty – př. diskuse s pracovníky
  6. vyhodnocení výsledků a závěrečné posouzení

Testy detailních údajů[editovat | editovat zdroj]

Auditor by měl získat dostatečnou míru jistoty, že účetní závěrka nevykazuje významné nesprávnosti. Doporučený postup je následující:[2]

  1. výběr částek k testování a míry desagregace
  2. posouzení rizika – určení potenciálních nesprávností a jejich důsledků. Nesprávnosti mohou mít dva důsledky – nadhodnocení aktiv a nákladů nebo podhodnocení pasiv a výnosů. S tím souvisí i směr testování – zkoumá-li nadhodnocení, vychází od vybraných účtů z hlavní knihy a získává důkazy, které potvrzují platnost položek. U podhodnocení vychází z účetních operací zanesených do účetních knih. Ze souboru vybírá jednu položku a ověřuje její ocenění a zda byla zahrnuta do celkového zůstatku účtu. Př. auditor vybere pro zjištění podhodnocení tržeb dodací listy, ke kterým vyhledá faktury, které měly být správně zaúčtovány na účet 601 a porovná je se skutečností na účtu.
  3. vybrat položky k testování – všechny položky, vybrané položky – účetní operace s určitými charakteristikami, reprezentativní vzorek
  4. prověřit potenciální nesprávnosti
  5. výběr způsobu získávání důkazních informací – fyzickou inventurou, pozorováním postupů prováděných jinými osobami, dotazování, výpočty
  6. zhodnocení výsledků a vyslovení závěrů – jedná se o vytvoření souhrnného přehledu chyb a posoudí, zda se suma chyb nachází pod nebo nad hladinou významnosti

Konkrétní testování - testy věcné správnosti u výnosů[editovat | editovat zdroj]

Analytické testy věcné správnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Auditor posuzuje, zda je výnos uznávaný za realizovatelný dle podnikem vydaných směrnic. Výnosy mají v účetnictví poměrně široký záběr – nejsou vázány jen na účetní informace, tedy účtování na účtech třídy 6, ale ovlivňují i spoustu mimoúčetních faktorů. Takto nejvíce mimoúčetně vázané jsou pravděpodobně tržby z prodeje, které navazují na dodavatelsko-odběratelské vztahy, podmínky prodeje, dohodnuté slevy aj. Audit musí z informací a skutečností ovlivňující tržby vybrat relevantní informace. Př. to mohou být auditované náklady související s prodaným zbožím nebo výrobky, rozpočty, sezónní vlivy, uzavřené smlouvy, marže.
  • Auditor využívá výše probraného srovnání zúčtovaných a očekávaných výnosů, které porovnává se stanovenou mezní hodnotou. Případné rozdíly musí klient – podnik zodpovědět pro identifikaci příčin.

Detailní testy věcné správnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Tyto testy auditor provádí při nemožnosti využití analytických testů, které jsou jednodušší. Vybírá položky z nezávislého zdroje, pokud by začínal v hlavní knize, pravděpodobně by nezjistil chybějící položky. Pro testy za zboží se hodí k posouzení prodejní faktura, správný výpočet ceny a DPH, zúčtování ve správném účetním období, zúčtování na správný účet aj.
  • Testy věcné správnosti se jeví jako nedílné součásti externího auditu, podporují totiž jeden z cílů externího auditu – věcnou správnost účetnictví. Jejich primární význam je jako zdroj informací pro podnik.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SEDLÁČEK, Jaroslav. Základy auditu. Brno: Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, 2011. 180 s. Kapitola 6, s. 73. 
  2. SEDLÁČEK, Jaroslav. Brno: Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, 2011. 181 s. Kapitola 6, s. 75. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]