Technische Nothilfe
| Technische Nothilfe | |
|---|---|
 Logo | |
 | |
| Základní údaje | |
| Dřívější jména | Technischen Abteilung“ (TA),Technische Hilfkorps der Polizei |
| Datum založení | 30. září 1919 |
| Datum zániku | 10. října 1945 |
| Osud | Zákon kontrolní rady č. 2: Rozpuštění a likvidace nacistických organizací |
| Nástupce | Bundesanstalt Technisches Hilfswerk (THW) |
| Zakladatelé | Otto Lummitzsch, Gustav Noske |
| Sídlo | Berlín, Německo |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Technische Nothilfe (TeNo) byla technická pohotovostní služba podřízená Ordnungspolizei (OrPo) v Třetí říši.
Počátky[editovat | editovat zdroj]
Za vznikem organizace stojí vrchní velitel Reichswehru generálplukovník Hans von Seeckt, který obešel ustanovení Versailleské smlouvy, která zrušila vojenskou brannou povinnost v Německu a zároveň omezila německé ozbrojené síly, které nesměly překročit 100 000 mužů.
Prvním úkolem organizace Technische Ableilung bylo zabraňování zastavení práce v kritické infrastruktuře (plynárny, vodárny, elektrárenské závody, železnice, pošta, zásobování potravinami). O zabránění stávkám psal český tisk už v roce 1922 jako o Technickém sboru pomocném nebo Technické nouzové výpomoci.[1] Od této stávkokazecké činnosti přešla k pomoci při odstraňování následků živelných pohrom.[2][3] Od roku 1919, kdy už organizace de facto existovala, prošla i organizačním vývojem. V roce 1933 byla podřízena ministerstvu vnitra. Dne 13. října 1936 byla včleněna jako Technická pomocná policie do Říšské policie (Technische Hilfkorps der Polizei).[4] O činnosti organizace ve věci přípravy války psal český tisk už v roce 1933.[5]
Činnost[editovat | editovat zdroj]
Technische Nothilfe vznikla de iure 25. března 1939, kdy byl zákonem vymezen okruh její působnosti.[6] Neunikla pozornosti Ministerstva národní obrany Československa, které o ni referovalo[4]:
- 12 000 vůdců
- 150 000 členů
- 500 místních skupin (Ortsgruppen)
- 14 denní školení vůdců
- Reichsschule (říšská škola) der Technische Nothilfe na hradě Eisenhardt v Bad Belzigu v Braniborsku.
Technische Nothilfe působila i v Protektorátě, ale jako organizace s výhradním členstvím říšskoněmeckých Němců. Velitelství TeNo při Pořádkové policii v protektorátě sídlilo na tehdejší ulici generála Roettiga 14 v Bubenči.[7]
Nařízení zavedení říšských předpisů o technické nouzové pomoci v protektorátě z 10. července 1942 (Věstník říšského protektora č. 33 z 8. srpna 1942) otevřelo nábor Čechů.[8] Nábor se však záhy změnil v nedobrovolné přidělení Pracovním úřadem.
V červenci 1943 uzavřelo protektorátní Ministerstvo školství a lidové osvěty smlouvu s Technische Nothilfe, podle níž mělo odejít do Německa přibližně 2000 žáků průmyslových škol, přičemž některým z nich nebylo ještě sedmnáct let. Ministr Emanuel Moravec uvedl, že činnost v Technische Nothilfe bude studentům započítána jako praxe.[9] V prosinci 1943 ministerstvo oznámilo, že studenti se vrátí domů nejpozději na konci ledna 1944.[10]
Dne 10. května 1944 byla zřízena vládním nařízením č.109/1944 Sb. Protektorátní technická nouzová pomoc.[2]
Dne 4. dubna 1945 byla výnosem říšského vedoucího Himmlera podřízena protektorátní Technische Nothilfe soudní pravomoci SS.[11]
Konec[editovat | editovat zdroj]
Dne 10. října 1945 přijala Spojenecká kontrolní rada Zákon č. 2: Rozpouštění a likvidace nacistických organizací. V příloze byla na 61. místě uvedena Technische Nothilfe.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ TŮMA, L. Německo: Po stávce železničních úředníků. Národní listy. 1922-02-12, roč. Šedesátý druhý., čís. 43., s. 2. Dostupné online.
- ↑ a b PLACHÝ, Jiří. Podivné životní osudy divizního generála Františka Bartoše a plukovníka Aloise Švece. Historie a vojenství. 2006-06-07, roč. 55, čís. 2, s. 86. Dostupné online.
- ↑ W., J. Německé branné organizace: Schutz polizei a Technische Nothilfe. Lidové noviny. 1924-11-27, roč. 32., čís. 595, s. 2. Dostupné online.
- ↑ a b MINISTERSTVO, národní obrany. Německo (souhrnná zpráva): I. díl Ozbrojené sbory. Praha: M.N.O., 1938. 52 s. S. 28-32.
- ↑ V, b. Němci burcují obyvatelstvo k protiletecké obraně: organizace TeNo v plné práci. České slovo. 1933-08-19, roč. XVI., čís. 226, s. 3. Dostupné online.
- ↑ BENKERT, Theo. Dobrovolně ve službách celku. Svět. 1943-01-20, roč. II., čís. 3, s. 6. Dostupné online.
- ↑ Verzeichnis der Scheckkonten: Seznam šekových účtů. Praha: Postsparkasse, 1943. 610 s. S. 161.
- ↑ FRANK, Karl Hermann; VYKUSA, Karel, 1946. Zpověď K.H. Franka: podle vlastních výpovědí v době vazby u krajského soudu trestního na Pankráci. Praha: Cíl. 196 s. S. 119.
- ↑ MAINUŠ, František. Totální nasazení. Češi na pracích v Německu 1939 - 1945. Brno: Univerzita J.E.Purkyně, 1970. 220 s. S. 78-80.
- ↑ MINISTERSTVO, školství. Začlenění žáků průmyslových škol pro úkoly Technische Nothilfe. Lidové noviny. 1943-12-15, roč. 51., čís. 344, s. 2. Dostupné online.
- ↑ FRANK, Karl Hermann; VYKUSA, Karel. Zpověď K.H. Franka: podle vlastních výpovědí v době vazby u krajského soudu trestního na Pankráci. Praha: Cíl, 1946. 196 s. S. 79.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Technische Nothilfe na Wikimedia Commons
