Tachometr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tachometr

Tachometr, z řeckého ταχος (tachos) rychlost a μετρειν (metrein) měřit, je zařízení na měření rychlosti vozidel; často bývá sdruženo s hodometrem, počítadlem ujetých kilometrů. U jízdních kol se někdy používá termín cyklistický počítač, protože takový přístroj obvykle nabízí ještě další funkce.

V letectví se pro měření rychlosti letadel používá místo tachometru letecký rychloměr, který pracuje na jiném principu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Tachometr vynalezl v roce 1888 chorvatský profesor Josip Belušić a v tehdejším Rakousko-Uhersku byl patentován pod názvem velocimetr. Tato dnes běžná součást výbavy motorových vozidel začala být do automobilů na přání montována počátkem 20. století a do standardní výbavy byla zařazena po roce 1910. Až do 80. let minulého století se v automobilech používal klasický přístroj s mechanickým převodem, poté se objevily i přístroje elektronické.

Princip měření[editovat | editovat zdroj]

Součástky tachometru: otočný magnet, kalíšek a pružinka. Vpravo jednoduchý cyklistický tachometr.
Tachometr Honda s počítadlem kilometrů

Klasické tachometry jsou založeny na měření či počítání otáček za jednotku času. Otáčení kol se přenáší ohebným hřídelem do vlastního tachometru. Nejstarší tachometry pracovaly na principu odstředivé síly, která je úměrná rychlosti otáčení (takovým způsobem snímá otáčky stroje Wattův odstředivý regulátor). Vynález profesora Belušiče spočíval v tom, že k měřenému hřídeli je připojen permanentní magnet, který se otáčí v hliníkovém kalíšku. Otáčející se magnet v něm budí vířivé proudy, které kalíšek unášejí silou, úměrnou rychlosti otáčení. Na kalíšku je upevněna ručka a do nulové polohy jej vrací jemná pružina.

Moderní elektronické tachometry obvykle počítají elektrické pulzy, které vznikají otáčením měřeného hřídele a přenášejí se do měřicího zařízení. Počet pulzů za jednotku času je přímo úměrný rychlosti otáčení hřídele, a pokud se převody ani průměry kol (resp. pneumatik) nemění, lze z rychlosti otáčení vypočítat obvodovou rychlost kol. Indikace může být analogová, ručkou na kruhové stupnici, může být sloupcová anebo číselná na displeji.

Jiný způsob elektronického měření rychlosti je založen na měření polohy pomocí GPS: změna polohy za jednotku času je přímo úměrná rychlosti.

Přetáčení tachometru[editovat | editovat zdroj]

Takzvané přetáčení tachometru se ve skutečnosti týká počítadla ujetých kilometrů. Ujeté kilometry zhruba vyjadřují míru opotřebení vozidla a snížení údaje o ujetých kilometrech má většinou oklamat případného kupce ojetého vozu. Existuje mnoho postupů, jak snížit stav tohoto počítadla. Starší mechanická počítadla si dokázal zručný majitel vozu přetočit takřka sám. Moderní digitální počítadla jsou integrovaná do palubních počítačů automobilů, ale i ta lze přenastavit. Zájemce o koupi staršího vozidla je tak uveden v omyl, protože údaj počítadla ukazuje na menší opotřebení vozidla než odpovídá skutečnosti.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Speedometer na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Počítadlo. Sv. 19, str. 991
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Tachometr. Sv. 12, str. 962

Související články[editovat | editovat zdroj]