Třída Ruggiero di Lauria

Třída Ruggiero di Lauria
	Ruggiero di Lauria
Obecné informace
Uživatel	Regia Marina
Typ	bitevní loď
Lodě	3
Osud	vyřazeny
Předchůdce	třída Italia
Nástupce	třída Re Umberto
Technické údaje Ruggiero di Lauria
Výtlak	9886 t (standardní); 10 997 t (plný)
Délka	105,9 m (max.)
Šířka	19,8 m
Ponor	8,29 m
Pohon	8 kotlů, 2 parní stroje; 10 591 hp
Palivo	uhlí
Rychlost	17 uzlů
Dosah	2800 nám. mil při 10 uzlech
Posádka	507
Výzbroj	4× 432mm kanón (2×2); 2× 152mm kanón (2×1); 4× 120mm kanón (4×1); 2× 350mm torpédomet
Pancíř	450mm boky; 360mm barbety a citadela; 250mm velitelská věž; 75mm paluba
Technické údaje Francesco Morosini
Výtlak	9986 t (standardní); 11 145 t (plný)
Ponor	8,37 m
Pohon	8 kotlů, 2 parní stroje; 10 000 hp
Rychlost	16 uzlů

Třída Ruggiero di Lauria byla třída věžových bitevních lodí Italského královského námořnictva. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1888–1918. Jedna se v pomocné roli účastnila ještě první světové války.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Plavidla třídy Ruggiero di Lauria představovala odklon od velkých bitevních lodí třídy Italia, který prosadil viceadmirál Fernando Acton. Plavidla navrhl italský konstruktér Giuseppe Micheli jako vylepšenou verzi bitevních lodí třídy Caio Duilio. Oproti této třídě bylo mimo jiné zdokonaleno nabíjení děl a pancéřování, přesto byla plavidla v době zařazení do služby koncepčně zastaralá. Tři jednotky této třídy byly objednány v rámci programu pro rok 1880. V letech 1881–1891 plavidla postavily italské loděnice Castellamare di Stabia, Arsenale di Venezia a Arsenale di La Spezia.^[2]

Jednotky třídy Ruggiero di Lauria:^[2]

Jméno	Loděnice	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Poznámka
Ruggiero di Lauria	Castellamare di Stabia	3. srpna 1881	9. srpna 1884	1. února 1888	Vyřazena 1909. Hulk byl do roku 1943 využíván jako plovoucí cisterna v La Spezia. Za druhé světové války byla potopena při náletu a později sešrotována.
Francesco Morosini	Arsenale di Venezia	4. prosince 1881	30. července 1885	21. srpna 1889	Vyřazena 1909. Potopena jako cvičný cíl.
Andrea Doria	Arsenale di La Spezia	7. ledna 1882	21. listopadu 1885	16. května 1891	Vyřazena 1911. V letech 1915–1918 reaktivována jako plovoucí dělová baterie GR104 se základnou v Brindisi. Následně do roku 1929 plovoucí cisterna.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Hlavní výzbroj představovaly čtyři 432mm kanóny umístěné ve dvoudělových věžích rozmístěných šachovnicovitě ve středu trupu. Doplňovaly je dva 152 kanóny, čtyři 120mm kanóny a dva 350mm torpédomety. Pohonný systém tvořilo osm kotlů a dva parní stroje o výkonu 10 594 hp (Ruggiero di Lauria), které poháněly dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 17 uzlů. Dosah byl 2800 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.^[1]

Modifikace[editovat | editovat zdroj]

Roku 1900 byla výzbroj posílena o dva 75mm kanóny, deset 57mm kanónů, sedmnáct 37mm kanónů a dva kulomety.^[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ ^a ^b RUGGIERO DI LAURIA battleships (1888 - 1891) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-02-21]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 342. (anglicky)