Třída Odin

Třída Odin
	SMS Odin
Obecné informace
Uživatel	Německé císařské námořnictvo
Typ	pobřežní bitevní loď
Lodě	2
Osud	vyřazeny
Předchůdce	třída Siegfried
Technické údaje Ägir
Výtlak	3691 t (standardní); 3750 t (plný)
Délka	76,4 m (na vodorysce)
Šířka	15,2 m
Ponor	5,61 m
Pohon	2 parní stroje s trojnásobnou expanzí; 8 kotlů; 2 lodní šrouby; 5120 hp
Rychlost	15 uzlů
Dosah	2200 nám. mil při 10 uzlech
Posádka	276
Výzbroj	3× 238mm kanón (3×1); 10× 88mm kanón (10×1); 3× 450mm torpédomet
Pancíř	až 220mm boky; až 200mm barbety; až 70mm paluba; 120mm velitelská věž
Technické údaje Ägir (po modernizaci)
Výtlak	4158 t (standardní); 5236 t (plný)
Délka	84,8 m (na vodorysce)
Šířka	15,4 m
Ponor	5,6 m
Pohon	2 parní stroje s trojnásobnou expanzí; 8 kotlů; 2 lodní šrouby; 5600 hp
Rychlost	15,5 uzlu
Dosah	3000 nám. mil při 10 uzlech
Posádka	307
Výzbroj	3× 238mm kanón (3×1); 10× 88mm kanón (10×1); 4× 450mm torpédomet
Pancíř	až 220mm boky; až 200mm barbety; až 70mm paluba; 120mm velitelská věž

Třída Odin byla třída pobřežních bitevních lodí německého císařského námořnictva. Jednalo se o vylepšenou verzi třídy Siegfried. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1896–1917. Po vyřazení sloužily k pomocným účelům a nakonec byly přestavěny na nákladní lodě.^[1]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Celkem byly v letech 1893–1896 postaveny dvě jednotky této třídy. Stavbu provedly císařské loděnice Kaiserliche Werft Danzing v Danzigu a Kaiserliche Werft Kiel v Kielu.^[1]

Jednotky třídy Odin :^[1]

Jméno	Loděnice	Založení kýlu	Spuštěna	Dodání	Status
Odin	Kaiserliche Werft Danzing	1893	1894	22. září 1896	Od roku 1917 depotní loď. Přestavěna na nákladní loď, sešrotována 1935.
Ägir	Kaiserliche Werft Kiel	1892	1985	15. října 1896	Od roku 1916 ubytovací hulk. Přestavěna na nákladní loď, ztroskotala 1929.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Výzbroj tvořily tři 238mm kanóny kanóny umístěné po jednom v barbetách, deset 88mm kanónů a tři 450mm torpédomety. Pohonný systém tvořilo osm kotlů a dva parní stroje s trojnásobnou expanzí o výkonu 4650 hp (Ägir 5120 hp), pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 14,4 uzlu (Ägir 15 uzlů). Dosah byl 2200 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.^[1]

Modernizace[editovat | editovat zdroj]

V letech 1901–1904 byly obě jednotky přestavěny. Trup byl prodloužen a výkon motorů zvýšen. Rychlost dosáhla 15,5 uzlu. Dosah se zvětšil na 3000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.^[1]