Třída Norrköping
| Třída Norrköping | |
|---|---|
_2004.jpg) Västervik (T136) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel |  Švédské námořnictvo |
| Typ | torpédový člun raketový člun |
| Lodě | 12 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Spica |
| Nástupce | Jägaren (P150) |
| Technické údaje Torpédový člun | |
| Výtlak | 190 t (standardní) 230 t (plný) |
| Délka | 43,6 m |
| Šířka | 7,1 m |
| Ponor | 1,6 m |
| Pohon | 2 diesely |
| Rychlost | 40,5 uzlů (75 km/h) |
| Posádka | 28 důstojníků a námořníků |
| Výzbroj | 1× 57mm kanón 1× 40mm kanón 6× 533mm torpédomet (6×1) |
| Radar | Terma Scanter 009 |
| Technické údaje Raketový člun | |
| Výzbroj | 1× 57mm kanón Bofors L/70 4× raketomet (4 hl.) 2× 533mm torpédomet (2×1) 4× Saab ELMA |
| Radar | Terma Scanter 009 Sea Giraffe 50HC |
| Sonar | Simrad ST-240 |
Třída Norrköping (jinak též třída Spica II) byla třída torpédových člunů Švédského námořnictva, později přestavěných na raketové čluny. Jedná se o poslední postavenou třídu švédských torpédových člunů. Celkem bylo postaveno 12 jednotek. Všechny již byly vyřazeny ze služby.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
V letech 1971–1976 bylo postaveno celkem 12 jednotek této třídy.
Jednotky třídy Norrköping:
| Jméno | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|
| Norrköping (T131) | 1972 | 5. listopadu 1973 | vyřazen |
| Nynäshamn (T132) | 1973 | 8. září 1973 | vyřazen |
| Norrtälje (T133) | 1973 | 1. srpna 1974 | vyřazen |
| Varberg (T134) | 1974 | 13. června 1974 | vyřazen |
| Västerås (T135) | 1974 | 25. října 1974 | vyřazen |
| Västervik (T136) | 1974 | 15. ledna 1975 | vyřazen, muzejní loď |
| Umeå (T137) | 1975 | 15. května 1975 | vyřazen |
| Piteå (T138) | 1973 | 13. září 1975 | vyřazen |
| Luleå (T139) | 1975 | 28. listopadu 1975 | vyřazen |
| Halmstad (T140) | 1975 | 9. dubna 1976 | vyřazen |
| Strömstadv (T141) | 1976 | 13. září 1976 | vyřazen |
| Ystad (T142) | 1976 | 10. prosince 1976 | vyřazen |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Torpédové čluny[editovat | editovat zdroj]
Po dokončení plavidla nesla navigační radar Terma Scanter 009 a systém řízení palby PEAB 9LV200 Mk 1. Po dokončení tvořil výzbroj jeden 57mm kanón Bofors L/70 Mk1 ve věži na přídi, jeden 40mm kanón na zádi a šest 533mm torpédometů. Pohonný systém tvořily tři plynové turbíny Rolls-Royce Proteus o výkonu 12 900 shp. Nejvyšší rychlost dosahovala 40,5 uzlu.
Modernizace na raketové čluny[editovat | editovat zdroj]
V letech 1982–1985 prošla celá třída přestavbou na raketové čluny (taktické označení plavidel T se změnilo na P). Elektronika plavidel byla rozšířena o přehledový radar Saab Sea Giraffe 50HC a sonar s měnitelnou hloubkou ponoru Simrad ST-240 (jinde je uveden typ AR-700). Změnila se i výzbroj. Čtyři zadní torpédomety nahradily čtyři raketomety pro protilodní střely Saab RBS-15. Výzbroj plavidel dále posílily čtyři devítihlavňové salvové vrhače hlubinných pum Saab ELMA.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Norrköping na Wikimedia Commons
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.
