Třída Dealey

Třída Dealey
	USS Hooper (DE-1026)
Obecné informace
Uživatelé	US Navy; Uruguay; Kolumbie
Typ	eskortní torpédoborec
Lodě	13
Osud	vyřazeny
Předchůdce	třída John C. Butler
Nástupce	třída Claud Jones
Technické údaje USS Dealey
Výtlak	1314 t (standardní); 1877 t (plný)
Délka	96 m
Šířka	11,2 m
Pohon	1× turbína, 2× kotel; 20 000 shp
Rychlost	27 uzlů
Dosah	6000 nám. mil při 12 uzlech
Posádka	12 důstojníků; 161 námořníků
Výzbroj	4× 76mm kanón (2×2); 1× Squid (ostatní RUR-4 Weapon Alpha); 1× skluzavka, 6× vrhač hlubinných pum
Radar	SPS-5; SPS-6C
Sonar	SQS-4

Třída Dealey byla lodní třída eskortních torpédoborců (dnes jsou uváděny jako fregaty) Námořnictva Spojených států amerických. Byly to první americká eskortní plavidla postavená po skončení druhé světové války.^[1]^[2] Projektována byla především pro doprovod konvojů. V letech 1952–1957 bylo pro americké námořnictvo postaveno třináct jednotek této třídy.^[3] Z jejich konstrukce byly odvozeny též norské fregaty třídy Oslo (5 ks) a portugalské fregaty třídy Almirante Pereira da Silva (3 ks).

Operační služba eskortních torpédoborců třídy Dealey v americkém námořnictvu byla poměrně krátká (průměrně 15 let). Námořnictvo třídu provozovalo v letech 1954–1973. Jejich vyřazení proběhlo souběžně s nástupem mnohem větších a výkonnějších fregat třídy Knox, které nad rozdíl od třídy Dealey nesly protiponorkový vrtulník SH-2 Seasprite. ^[1]

Dvě vyřazena plavidla od USA získaly zahraniční uživatelé. USS Dealey odkoupila Uruguay, která ho jako ROU 18 De Julio (DE-3) provozovala do roku 1991. Naopak USS Hartley získala Kolumbie, která ho do roku 1994 provozovala jako ARC Boyaca (DE-16) a poté plavidlo zachovala jako muzejní loď. Ostatních 12 lodí bylo sešrotováno.

Stavba

Vývoj první poválečné generace eskortních plavidel byl zahájen v září 1949, přičemž se vycházelo z předcházející třídy John C. Butler. Plavidla byla navržena s ohledem na případnou velkosériovou výstavbu a s důrazem na nízkou siluetu, nízké provozní náklady a malou posádku.^[2] Celkem bylo postaveno 13 jednotek této třídy. Na stavbě se podílely loděnice Bath Iron Works v Bathu ve státě Maine, Defoe Shipbuilding Company v Bay City ve státě Michigan, Puget Sound Bridge and Dredging Company v Seattlu ve státě Washington, Bethlehem Pacific Coast Steel Corporation v Alamedě ve státě California, New York Shipbuilding Company v Camdenu ve státě New Jersey.

Jednotky třídy Dealey:

Jméno	Loděnice	Zahájení stavby	Spuštěna	Vstup do služby	Status
USS Dealey (DE-1006)	Bath Iron Works	1952	8. listopadu 1953	3. června 1954	Vyřazena 1972, získána Uruguaií jako ROU 18 De Julio (DE-3), vyřazena 1991.
USS Cromwell (DE-1014)	Bath Iron Works	1953	20. srpna 1954	24. listopadu 1954	Vyřazena 1973.
USS Hammerberg (DE-1015)	Bath Iron Works	1953	20. srpna 1954	2. března 1955	Vyřazena 1974.
USS Courtney (DE-1021)	Defoe SB	1954	2. listopadu 1955	24. září 1956	Vyřazena 1973.
USS Lester (DE-1022)	Defoe SB	1954	5. ledna 1956	14. června 1957	Vyřazena 1973.
USS Evans (DE-1023)	Puget Sound	1955	14. září 1955	14. června 1957	Vyřazena 1973.
USS Bridget (DE-1024)	Puget Sound	1955	25. dubna 1956	24. října 1957	Vyřazena 1973.
USS Bauer (DE-1025)	Bethlehem Steel	1955	4. června 1957	21. listopadu 1957	Vyřazena 1973.
USS Hooper (DE-1026)	Bethlehem Steel	1956	1. srpna 1957	18. března 1958	Vyřazena 1973.
USS John Willis (DE-1027)	New York SB	1955	4. února 1956	21. února 1957	Vyřazena 1972.
USS Van Voorhis (DE-1028)	New York SB	1955	26. července 1956	22. dubna 1957	Vyřazena 1972.
USS Hartley (DE-1029)	New York SB	1955	24. listopadu 1956	26. června 1957	Vyřazena 1972, získána Kolumbií jako ARC Boyaca (DE-16), vyřazena 1994, muzejní loď v Guatape.
USS Joseph K. Taussig (DE-1030)	New York SB	1956	9. března 1957	10. září 1957	Vyřazena 1972.

Konstrukce

Plavidla měla ocelový trup a nástavby ze slitin hliníku. Hlavňovou výzbroj tvořily čtyři dvouúčelové 76mm/50 kanóny Mk.33 ve dvoudělové věži na přídi a na zádi. Hlavní protiponorkovou výzbrojí byl jeden vrhač RUR-4 Weapon Alpha (pouze Dealey nesl starší britský vrhač Squid), který doplňovala jedna skluzavka a šest vrhačů hlubinných pum.^[2] Na palubě byl hladinový vyhledávací Radar SPS-5, vzdušný vyhledávací radar SPS-6C a nízkofrekvenční sonar SQS-4. Pohonný systém tvořily dva kotle Foster-Wheeler a turbína De Laval o výkonu 20 000 shp, pohánějící jeden lodní šroub. Kormidla byla dvojitá. Nejvyšší rychlost dosahovala 27 uzlů. Dosah byl 6000 námořních mil při rychlosti 12 uzlů.

Modernizace

Roku 1962 prošlo 10 plavidel (vyjma Dealey, Courtney a Cromwel) modernizací FRAM. Dosavadní sonar byl nahrazen výkonnějším SQS-23, přičemž zadní dělovou věž nahradila přistávací plocha a hangár pro bezpilotní protiponorkový vrtulník systému DASH, který byl vyzbrojen lehkým 324mm torpédem Mk.46.^[2] Zbývající trojice naopak dostala nový sonar s měnitelnou hloubkou ponoru. Další změnou bylo odstranění systémů Squid a Weapon Alpha ze všech jednotek a jejich nahrazení dvěma trojhlavňovými 324mm protiponorkovými torpédomety Mk.32, ze kterých byla odpalována torpéda Mk.44 a Mk.46.

Reference

↑ ^a ^b DE-1006 Dealey [online]. Globalsecurity.org, rev. 2011-07-22 [cit. 2017-08-02]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d Dealey Class [online]. Destroyer History Foundarion [cit. 2017-08-02]. Dostupné online. (anglicky)
↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 67. [Dále jen Pejčoch, Novák, Hájek (1994)]

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Dealey na Wikimedia Commons

[ref2-1] DE-1006 Dealey [online]. Globalsecurity.org, rev. 2011-07-22 [cit. 2017-08-02]. Dostupné online. (anglicky)

[ref1-2] Dealey Class [online]. Destroyer History Foundarion [cit. 2017-08-02]. Dostupné online. (anglicky)

[lode5:67-3] PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 67. [Dále jen Pejčoch, Novák, Hájek (1994)]

[1]

[2]

[3]