Třída Tupi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Typ Tupi
Ponorka Tamoio
Ponorka Tamoio
Obecné informace
UživatelBrazilské námořnictvo
Typponorka
Lodě5 dokončeno
1 zrušena
Osudaktivní (2023)
PředchůdceHumaitá
Nástupcetřída Riachuelo
Technické údaje Tupi (S30–S33)
Výtlak1150 t (na hladině)
1440 t (pod hladinou)
Délka61,2 m
Šířka6,2 m
Ponor5,5 m
Pohon4 diesely, 1 elektromotor
Rychlost11 uzlů (na hladině)
21,5 uzlu (pod hladinou)
Dosah10 000 nám. mil při 8 uzlech
Posádka33
Výzbroj8× 533mm torpédomet

Třída Tupi je třída brazilských ponorek, postavených pro brazilské námořnictvo německou loděnicí Howaldtswerke-Deutsche Werft (HDW). Jedná se o ponorky postavené na základě jejího úspěšného exportního typu 209. Celkem bylo postaveno pět jednotek této třídy. Stavba šesté byla zrušena. Třída Tupi je ve službě od roku 1989.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Kontakt na stavbu šesti ponorek Typu 209/1400 byl zadán roku 1984. Celkem bylo postaveno pět jednotek třídy Tupi, přičemž poslední pátá jednotka Tikuna se mírně liší svou konstrukcí a někdy je řazena do samostatné třídy Tikuna. Zatímco prototypová jednotka byla postavena loděnicí v HDW v Kielu, zbylé čtyři kusy byly postaveny, s německou pomocí, brazilskou loděnicí Arsenal de Marinha do Rio de Janeiro v Rio De Janeiru. Brazílie měla velké potíže stavbu celé třídy realizovat a stavba šesté jednotky Tapuia byla dokonce zrušena.

Jednotky třídy Tupi:

Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
Tupi (S30) 8. března 1985 28. dubna 1987 6. května 1989 aktivní
Tamoio (S31) 15. července 1986 18. listopadu 1993 17. července 1995 vyřazena 14. září 2023
Timbira (S32) 15. září 1987 5. ledna 1996 16. prosince 1996 vyřazena 28. února 2023
Tapajó (S33) srpen 1992 5. června 1998 21. prosince 1999 vyřazena 18. srpna 2023
Tikuna (S34) prosince 1998 9. března 2005 21. července 2006 aktivní
Tapuia (S35) 1998 stavba zrušena

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Tapajó (S33)

Výzbroj ponorek tvoří osm 533mm torpédometů. Celkem se na palubě nachází 16 těžkých torpéd Mk 24 Tigerfish, z toho osm je přímo v torpédometech. Alternativou jsou domácí protiponorková torpéda vyvinutá institutem IPqM. Pohonný systém tvoří čtyři diesely MTU 12V 493 TY60, čtyři generátory AEG a jeden elektromotor Siemens. Nejvyšší rychlost dosahuje 11 uzlů na hladině a 21,5 uzlu pod hladinou. Největší hloubka ponoření je 250 metrů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455. 
  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]