Třída Ramadan
| Třída Ramadan | |
|---|---|
 Badr | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé |  Egyptské námořnictvo |
| Typ | raketový člun |
| Lodě | 6 |
| Osud | aktivní (2012) |
| Předchůdce | třída October |
| Nástupce | třída Ambassador MK III |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 262 t (standardní) 312 t (plný) |
| Délka | 52 m |
| Šířka | 7,6 m |
| Ponor | 2 m |
| Pohon | 4 diesely |
| Rychlost | 40 uzlů |
| Dosah | 2795 km při 18 uzlech |
| Posádka | 30 |
| Výzbroj | 1× 76mm kanón 4× Otomat Mk 2 (4×1) 2× 40mm kanón DARDO (1×2) |
Třída Ramadan je třída raketových člunů Egyptského námořnictva. Celkem bylo postaveno šest jednotek. Všechny jsou v aktivní službě.
Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]
Vývoj raketových člunů, které by v řadách egyptského námořnictva doplnily zastaralé lodě tříd Osa, Komar a October, byl objednán roku 1977 u britské loděnice Vosper Thornycroft. Nová plavidla měla pomoci vyrovnat technologickou převahu raketových člunů Izraele.[1] Šest postavených člunů vstoupilo do služby v letech 1981–1982. Pojmenovány byly Ramadan (670), Khyber (672), El Kadessaya (674), El Yarmouk (676), Badr (678) a Hettein (680).[2]
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Hlavňovou výzbroj tvoří jeden dvouúčelový 76mm kanón OTO Melara v dělové věži na přídi a 40mm dvojkanón obranného systému DARDO ve věži na zádi. Údernou výzbroj člunů představují čtyři kontejnery italských protilodních střel Otomat Mk 1. Od roku 2001 byly všechny čluny modernizovány, například dostaly střely Otomat verze Mk 2 a řadu nových elektronických systémů. Pohonný systém tvoří čtyři diesely MTU 20V 538 TB91 o výkonu 13 400 kW. Lodní šrouby jsou čtyři. Nejvyšší rychlost dosahuje 40 uzlů.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Ramadan na Wikimedia Commons
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 168.
- ↑ World Navies Today: Egypt [online]. Hazegray.org [cit. 2012-04-21]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.
- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.