Třída Principe di Carignano

Třída Principe di Carignano
	Principe di Carignano
Obecné informace
Uživatel	Regia Marina
Typ	obrněná fregata
Lodě	3
Osud	vyřazeny
Předchůdce	třída Formidable
Nástupce	třída Re d'Italia
Technické údaje Principe di Carignano
Výtlak	3446 t (standardní); 3912 t (plný)
Délka	72,98 m (mezi svislicemi)
Šířka	15,1 m
Ponor	7,18 m
Pohon	6 kotlů, 1 parní stroj; 1968 hp
Palivo	uhlí
Rychlost	10,2 uzlu
Dosah	1200 nám. mil při 10 uzlech
Posádka	572
Výzbroj	10× 203mm (72liberní) kanón; 12× 164mm kanón
Pancíř	121mm boky
Technické údaje Conte Verde
Výtlak	3514 t (standardní); 3866 t (plný)
Délka	73,7 m
Šířka	15,3 m
Ponor	6,5 m
Výzbroj	4× 203mm kanón; 18× 164mm kanón

Třída Principe di Carignano byla třída obrněných fregat Italského královského námořnictva. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1865–1880. Roku 1866 se první jednotka účastnila bitvy u Visu. Kvůli nástupu dokonalejších kasematových a věžových obrněných lodí tato třída rychle zastarala.^[1]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Plavidla byla objednána v rámci čtyřčlenné třídy dřevěných šroubových fregat, které byly teprve během stavby upraveny na fregaty obrněné (pouze fregata Principe Umberto byla vzhledem k velké rozestavěnosti dokončena v původní podobě). Plavidla Principe di Carignano a Messina byla dokončena v podobě s dlouhým bočním pancéřovým pásem. Jejich podobu navrhl konstruktér Felice Mattei. Třetí jednotka Conte Verde (konstruktér Giuseppe De Luca) dostala odlišnou podobu, neboť pancíř chránil jen část její přídě a zádě. Stavba této třídy proběhla v letech 1861–1871 v italských loděnicích La Foce v Janově, Castellammare a Leghorn v San Rocco.^[1]

Jednotky třídy Principe di Carignano:^[1]

Jméno	Loděnice	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Poznámka
Principe di Carignano	La Foce	leden 1861	15. září 1863	11. června 1865	Vyřazena 1875.
Messina	Castellammare	28. září 1861	20. prosince 1864	únor 1867	Vyřazena 1880.
Conte Verde	San Rocco	2. března 1863	29. července 1867	prosinec 1871	Vyřazena 1880.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Plavidla měla dřevěné trupy chráněné pancéřováním. Lišily se svými rozměry a výzbrojí. Principe di Carignano nesla deset 203mm kanónů (72liberních) a dvanáct 164mm kanónů, její sesterské lodě nesly čtyři 203mm kanóny a osmnáct 164mm kanónů. Během služby bylo složení výzbroje modifikováno. Pohonný systém tvořily čtyři kotle (Messina a Conte Verde šest) a parní stroj o výkonu 1968 ihp, pohánějící jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahovala 10,4 uzlu (Conte Verde 10,2 uzlu, Messina 11,4 uzlu). Dosah byl 1200 námořních mil při rychlosti 10 uzlu. Pomocnou roli hrály plachty. Principe di Carignano dostala takeláž barkentiny a ostatní plavidla takeláž barku.^[1]