Třída Pillau

Třída Pillau
	Bari (ex Pillau)
Obecné informace
Uživatelé	Kaiserliche Marine; Regia Marina
Typ	lehký křižník
Lodě	2
Zahájení stavby	1913
Spuštění na vodu	1914
Uvedení do služby	1914–1915
Osud	potopeny
Předchůdce	třída Graudenz
Nástupce	třída Wiesbaden
Technické údaje
Výtlak	4390 t (standardní); 5252 t (plný)
Délka	134,3 m (na vodorysce); 135,3 m (max.)
Šířka	13,6 m
Ponor	4,7 m
Pohon	10 kotlů, 2 turbíny; 2 lodní šrouby
Rychlost	27,5 uzlů
Dosah	4300 nám mil při 12 uzlech
Posádka	442
Výzbroj	8× 150mm kanón (8×1); 4× 52mm kanón (4×1); 2× 500mm torpédomet; 120 min
Pancíř	20–80mm paluba se 40mm konci; 50mm štíty děl; 75mm velitelská věž

Třída Pillau byla třída lehkých křižníků Kaiserliche Marine. Skládala se ze dvou jednotek, přijatých do služby v letech 1914–1915. Původně byly stavěny pro ruské carské námořnictvo a po vypuknutí první světové války zabaveny. Oba křižníky bojovaly v první světové válce, jeden byl potopen v bitvě u Jutska a druhý předán Itálii jakou součást reparací. Potopen byl za druhé světové války.

Stavba

Německá loděnice Schichau-Werke v Danzigu získala roku 1912 zakázku na dva lehké křižníky pro ruské carské námořnictvo. Jejich kýly byly založeny roku 1913. Po vypuknutí první světové války byly oba téměř hotové křižníky zabaveny a v letech 1914–1915 zařazeny do německého císařského námořnictva. Úpravy zahrnovaly zejména náhradu ruské výzbroje německou. Třída Pillau představuje první německé lehké křižníky vyzbrojené 150mm kanóny.^[1]

Jednotky třídy Pillau:^[1]

Jméno	Loděnice	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Status
Pillau (ex Muravjov-Amurskij)	Schichau-Werke	1913	11. dubna 1914	14. prosince 1914	Vyřazen 1919. V rámci reparací připadl Itálii. Zařazen jako Bari. V září 1943 v Livornu potopen americkým letectvem.
Elbing (ex Admiral Něvelskoj)	Schichau-Werke	1913	21. listopadu 1914	4. září 1915	Dne 1. června 1916 potopen v bitvě u Jutska.

Konstrukce

Původní ruskou výzbroj představovalo osm 130mm a čtyři 63mm kanóny. Před zařazení do služby je nahradilo osm 150mm kanónů v jednohlavňové lafetaci, čtyři 52mm kanóny a dva 500mm torpédomety. Neseno mohlo být až 130 min. Boky lodí byly nepancéřované, pancéřová paluba měla sílu 20–80 mm, štíty děl 50 mm a velitelská věž 75 mm. Pohonný systém tvořilo deset kotlů Yarrow a dvě parní turbíny Marine o výkonu 30 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 27,5 uzlu. Dosah byl 4300 námořních mil při rychlosti 12 uzlů.^[1]

Modifikace

Roku 1915 byly na obou křižnících 52mm kanóny nahrazeny dvěma 88mm protiletadlovými kanóny.^[1]

Osudy

Oba křižníky byly nasazeny v bitvě u Jutska. Elbing byl v bitvě potopen. Nejprve byl těžce poškozen noční kolizí s bitevní lodí SMS Posen a nad ránem potopen. Pillau bojoval také 17. listopadu 1917 v druhé bitvě u Helgolandské zátoky.^[2] Pillau po válce v rámci reparací získala Itálie a přejmenovala ho na Bari. Křižník sloužil až do druhé světové války. V září 1943 byl potopen americkým náletem v přístavu Livorno.

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d PILLAU light cruisers (1914 - 1915) [online]. Navypedia.org [cit. 2022-07-25]. Dostupné online. (anglicky)
↑ MILFORD, Darren. Pillau Class Light Cruisers [online]. Worldwar1.co.uk, 1998-2006 [cit. 2009-09-26]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. S. 337.

Související články

Seznam křižníků Kaiserliche Marine

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Pillau na Wikimedia Commons
(anglicky) Článek o třídě Pillau

[nav-1] PILLAU light cruisers (1914 - 1915) [online]. Navypedia.org [cit. 2022-07-25]. Dostupné online. (anglicky)

[class-2] MILFORD, Darren. Pillau Class Light Cruisers [online]. Worldwar1.co.uk, 1998-2006 [cit. 2009-09-26]. Dostupné online. (anglicky)

[1]

[2]