Třída Isla de Luzón
| Třída Isla de Luzón | |
|---|---|
 Isla de Luzón | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Španělské námořnictvo Námořnictvo Spojených států amerických Venezuelské námořnictvo |
| Typ | chráněný křižník |
| Lodě | 3 |
| Osud | 2 potopeny 1 vyřazen |
| Předchůdce | třída Velasco |
| Nástupce | třída Alfonso XII |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 1030 t (standardní) |
| Délka | 56,1 m (mezi svislicemi) 60 m (celková) |
| Šířka | 9,14 m |
| Ponor | 3,84 m (max.) |
| Pohon | 2 kotle, 2 parní stroje 2 lodní šrouby |
| Rychlost | 15,9 uzlu |
| Posádka | 164 |
| Výzbroj | 6× 120mm kanón (6×1) 4× 57mm kanón (4×1) 3× 356mm torpédomet |
| Pancíř | 25-64mm paluba 51mm velitelská věž |
Třída Isla de Luzón byla lodní třída malých chráněných křižníků španělského námořnictva. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Španělské námořnictvo je provozovalo v letech 1887–1900. Isla de Luzón a Isla de Cuba byly roku 1898 potopeny ve Španělsko-americké válce. Obě opravená plavidla americké námořnictvo zařadilo roku 1900 jako dělové čluny. USS Isla de Luzon sloužil do roku 1919 a USS Isla de Cuba byl roku 1912 prodán Venezuele, přičemž do šrotu putoval roku 1940.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Navrhla je britská loděnice Armstrong v Elswicku. Stejná loděnice postavila první dva křižníky, přijaté do služby roku 1887. Třetí křižník postavila španělská loděnice Arsenal de la Carraca. Do služby byl přijat roku 1894.[1][2]
Jednotky třídy Isla de Luzón:[1]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěn | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| Isla de Luzón | Armstrong | 1886 | 13. listopadu 1886 | září 1887 | Dne 1. května 1898 potopen vlastní posádkou v bitvě v Manilské zátoce. Američany vyzvednut, opraven a 31. ledna 1900 zařazen jako dělový člun USS Isla de Luzon.[3] Roku 1907 vyřazen námořnictvem a zapůjčen námořní milici. Vyřazen 1919 a roku 1920 prodán civilnímu uživateli. Sešrotován 1931. |
| Isla de Cuba | Armstrong | 1886 | 11. prosince 1886 | září 1887 | Dne 1. května 1898 potopen vlastní posádkou v bitvě v Manilské zátoce. Američany vyzvednut, opraven a 11. dubna 1900 zařazen jako dělový člun USS Isla de Cuba.[3] Roku 1912 prodán Venezuele jako Mariscal Sucre. Sešrotován 1940. |
| Marqués de la Ensenada | Arsenal de la Caracca | 1887 | 25. února 1890 | 1. února 1894 | Vyřazen 1900. Sešrotován 1913. |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Křižníky měly ocelový trup a jeden komín.[2] Chránilo je slabé ocelové pancéřování. Pancéřová paluba o síle 25–64 mm a velitelská věž o síle 51 mm. Hlavní výzbroj představovalo šest 120mm/35 kanónů Hontoria M1883, čtyři 57mm/40 kanóny Hotchkiss a tři 356mm torpédomety. Pohonný systém tvořily dva cylindrické kotle a dva parní stroje o výkonu 2627 hp, roztáčející dva lodní šrouby. Neseno bylo 160 tun uhlí. Nejvyšší rychlost dosahovala 15,9 uzlu.[1]
Modifikace[editovat | editovat zdroj]
Dělový člun USS Isla de Luzon měl po opravě výtlak 1020 t. Byl vyzbrojen čtyřmi 102mm kanóny, čtyřmi šestiliberními kanóny a třemi 356mm torpédomety. Jeho parní stroje měly výkon 535 hp, takže jeho rychlost poklesla na 11,2 uzlu. Roku 1911 dostal nové kotle Babcock & Wilcox. Dělový člun USS Isla de Cuba měl po opravě výtlak 950 t. Jeho výzbroj byla shodná, ale pohonný systém měl výkon 800 hp, takže dosahoval rychlosti 13 uzlů.[3]
Služba[editovat | editovat zdroj]
Křižníky se roku 1898 účastnily Španělsko-americké války. Isla de Luzón a Isla de Cuba byly součástí španělské tichomořské eskadry pod velením kontradmirála Patricia Montoja. Dne 1. května 1898 oba potopily vlastní posádky v bitvě v Manilské zátoce, první námořní bitvě této války.[2] Sesterský křižník Marqués de la Ensenada navíc byl už roku 1900 vyřazen kvůli své zastaralosti.
Američané po válce oba křižníky vyzvedli a roku 1900 je zařadili do amerického námořnictva jako dělové čluny USS Isla de Luzon a USS Isla de Cuba. První roky plavidla operovala na Filipínách. Dělový člun Isla de Luzon byl roku 1907 vyřazen a zapůjčen námořní milici států Louisiana a později provozován námořní milicí státu Illinois jako cvičná loď. Vyřazen byl roku 1919. Dne 10. března 1920 jej zakoupila společnost Bahama and West Indies Trading Co. z Nassau a přejmenovala jej na Reviver. Roku 1923 jej koupila společnost Bahama Salvors Ltd. Roku 1931 byl sešrotován.[4]
Dělový člun Isla de Cuba námořnictvo vyřadilo roku 1904 a poté jej 20. března 1907 zapůjčilo námořní milici státu Maryland. Dne 2. dubna 1912 dělový člun koupila Venezuela, jejíž námořnictvo jej zařadilo jako Mariscal Sucre. Roku 1940 byl sešrotován.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 384. (anglicky)
- ↑ a b c Gardiner, s. 166.
- ↑ Isla de Luzon [online]. Navsource.org [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Isla de Cuba [online]. Navsource.org [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. 440 s. (anglicky)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Isla de Luzón na Wikimedia Commons
