Třída Inhaúma

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Inhaúma
Júlio de Noronha (V32)
Júlio de Noronha (V32)
Obecné informace
Uživatelé Brazilské námořnictvo
Typ korveta
Lodě 4
Osud aktivní (2016)
Nástupce Barroso (V34)
Technické údaje
Výtlak 2000 t (standardní)
2100 t (plný)
Délka 95,8 m
Šířka 11,4 m
Ponor 3,6 m
5,3 m (se sonarem)
Pohon CODOG
Rychlost 27 uzlů
Dosah 4000 nám. mil při 15 uzlech
Posádka 162
Výzbroj 1× 114mm kanón
2× 40/70mm kanón (2×1)
MM.40 Exocet (2×2)
6× 324mm torpédomet (2×3)
Letadla vrtulník

Třída Inhaúma je třída korvet brazilského námořnictva určených především k ničení hladinových lodí a ponorek. Jedná se o vlastní brazilskou konstrukci. Mezi lety 19891994 byly dokončeny čtyři jednotky této třídy – Inhaúma, Jaceguai, Júlio de NoronhaFrontin. Třída je postupně vyřazována ze služby.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Frotin (V33)

Jedná se o domácí brazilskou konstrukci, vyvinutou s pomocí německé firmy MTG Marinetechnik. Objednány byly v roce 1981. Původně bylo plánováno postavit 16 jednotek této třídy, nedostatek financí ale omezil tento počet na čtyři. Všechny čtyři jednotky postavila loděnice Verolme. Když se ale loděnice dostala do finančních potíží, musel být druhý pár dokončen v loděnici Arsenal de Marinha v Rio de Janeiru. Později byla ještě postavena modifikovaná korveta Barroso, řazená ovšem do samostatné třídy.

Jednotky třídy Inhaúma:[1]

Jméno Spuštěna Dodání Status
Inhaúma (V30) 3. prosince 1986 12. prosince 1989 Vyřazena 25. listopadu 2016.[2]
Jaceguai (V31) 8. června 1987 2. dubna 1991 Aktivní.
Júlio de Noronha (V32) 27. října 1992 Aktivní.
Frontin (V33) 6. února 1992 11. března 1994 Vyřazena 23. září 2015, potopena jako cvičný cíl při cvičení Missilex 2016.[2]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Júlio de Noronha (V32)

Hlavňovou výzbroj tvoří jeden britský 114mm kanón Vickers (4.5 inch Mark 8) v dělové věži na přídi a dva 40mm protiletadlové kanóny Bofors v jednohlavňových věžičkách. Hlavní údernou výzbroj korvet představují čtyři protilodní střely MM.40 Exocet s dosahem 70 km. Protiponorkovou výzbroj představují dva trojité 324mm protiponorkové torpédomety pro americká lehká torpéda typu Mk46. Korvety rovněž nesou jeden protiponorkový vrtulník Westland Super Lynx AH-11A, pro jehož uskladnění jsou vybaveny hangárem.

Pohonný systém je koncepce CODOG. Tvoří ho dva německé diesely MTU 16V956 TB 91 pro ekonomickou plavbu a plynová turbína General Electric LM2500 pro bojové situace. Nejvyšší rychlost korvet je 27 uzlů.

Dosah je 4000 námořních mil při 15 uzlech.[1]

Modernizace[editovat | editovat zdroj]

Jaceguai a Júlio de Noronha prošly dílčí modernizací komunikačních, navigačních a dalších systémů. Instalován byl například elektronický podpůrný systém Thales Omnisys ET/SLR-1.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Class Inhauma Frigate [online]. Worldwarships.com, [cit. 2016-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c Brazil deactivates a second Inhaúma-class corvette [online]. Jane's, rev. 2016-11-24, [cit. 2016-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389. (česky)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]