Třída Huon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Huon
HMAS Gascoyne (M 85)
HMAS Gascoyne (M 85)
Obecné informace
UživatelAustralské námořnictvo
Typminolovka
Lodě6
Osudaktivní (2021)
Technické údaje
Výtlak720 t
Délka52,5 m
Šířka9,9 m
Ponor3 m
Pohon1 diesel, 3 pomocné diesely, 3 generátory
Rychlost14 uzlů
Dosah2400 nám. mil při 10 uzlech
Posádka36
Výzbroj1× 30mm kanón DS 30B

Třída Huon je třída minolovek australského námořnictva. Jedná se o variantu italské třídy Lerici. Austrálie získala celkem šest jednotek této třídy. Prototyp byl do služby přijat roku 1999. První dvě jednotky byly vyřazeny roku 2018.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Objednávka byla podepsána v roce 1994. Všech šest lodí postavila v australském Newcastlu loděnice ADI. Do služby jednotlivé lodě vstupovaly mezi léty 19992003.

Jednotky třídy Huon:[1]

Jméno Spuštěna Dodání Status
Huon (M 82) 1997 15. května 1999 aktivní
Hawkesbury (M 83) 1998 12. února 2000 Roku 2009 převedena do rezervy, 2018 vyřazena.
Norman (M 84) 1999 26. srpna 2000 Roku 2009 převedena do rezervy, 2018 vyřazena.
Gascoyne (M 85) 2000 2. června 2001 aktivní
Diamantina (M 86) 2000 4. května 2002 aktivní
Yarra (M 87) 2002 1. března 2003 aktivní

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

HMAS Diamantina (M 86)

Plavidla mají samonosný trup ze sklolaminátu. Obrannou výzbroj tvoří jeden dvouúčelový 30mm kanón DS 30B s rychlostí palby 650 ran za minutu. Dostřel kanónu je 3 km proti vzdušným cílům a 10 km proti hladinovým cílům. Miny jsou vyhledávány pomocí sonaru s měnitelnou hloubkou ponoru typu 2093 a dalších detekčních systémů. Každá minolovka nese dva systémy pro odstraňování min Bofors SUTEC Double Eagle II. Nasazeni mohou být i potápěči. Palubní dekompresní komora jich pojme šest. Pohonný systém tvoří jeden diesel Fincantieri GMT. Lodní šroub je jeden. Nejvyšší rychlost dosahuje 14 uzlů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Class Huon Coastal Minehunter [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-04-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-22. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 256. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]