Třída Ehrensköld
| Třída Ehrensköld | |
|---|---|
 Ehrensköld (1) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Švédské námořnictvo |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 2 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Wrangel |
| Nástupce | třída Klas Horn |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 974 t (standardní) 1160 t (plný)[1] |
| Délka | 91,4 m (max.) |
| Šířka | 8,88 m |
| Ponor | 3,8 m |
| Pohon | 3 kotle, 2 turbíny |
| Rychlost | 36 uzlů |
| Dosah | 1600 nám. mil při 20 uzlech |
| Posádka | 120 |
| Výzbroj | 3× 120mm kanón (3×1) 2× 40mm kanón (2×1) 6× 533mm torpédomet (2×3) 2 vrhače, 2 skluzavky 20 min |
Třída Ehrensköld byla třída torpédoborců švédského námořnictva. Skládala se ze dvou jednotek. Ve službě byly v letech 1927–1963. Roku 1951 byly přestavěny na protiponorkové fregaty. Úspěšná konstrukce se stala vzorem pro několik dalších tříd švédských torédoborců.[1]
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Celkem byly v letech 1924–1927 postaveny dvě jednotky této třídy, pojmenované Ehrensköld (1) a Nordenskjöld (2). První postavila loděnice Kockums v Malmö a druhý loděnice Götaverken v Göteborgu.[1]
Jednotky třídy Ehrensköld:[1]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| Ehrensköld (1) | Kockums | 1924 | 1926 | září 1927 | Vyřazen 1963, sešrotován 1974. |
| Nordenskjöld (2) | Götaverken | 1924 | 1926 | září 1927 | Vyřazen 1963, sešrotován 1964. |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Hlavňovou výzbroj tvořily tři 120mm kanóny v jednodělových věžích a dva 40mm kanóny (roku 1939 byly nahrazeny čtyřmi 25mm kanóny). Další ofenzivní zbraní byly dva trojhlavňové 533mm torpédomety. K napadání ponorek sloužily dva vrhače a dvě skluzavky hlubinných pum. Nést mohly rovněž 20 námořních min. Pohonný systém tvořily tří kotle Penhöet a dvě turbíny De Laval o výkonu 24 000 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 36 uzlů. Dosah byl 1600 námořních mil při rychlosti 20 uzlů.[1]
Modernizace
[editovat | editovat zdroj]V letech 1950–1951 byly oba torpédoborce přestavěny na protiponorkové fregaty. Hlavňová výzbroj byla zredukována na jeden 120mm kanón, čtyři 40mm kanóny a jeden 20mm kanón. Torpédomety byly sejmuty. Dále bylo neseno osm vrhačů. Rychlost klesla na 30 uzlů.[2][1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f EHRENSKÖLD destroyers (1927) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-05-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 178.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Ehrensköld na Wikimedia Commons
