Třída Blas de Lezo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Třída Blas de Lezo)
Blas de Lezo
Blas de Lezo
Obecné informace
Uživatelé Španělské námořnictvo
Typ lehký křižník
Lodě 2
Osud 1 potopena, 1 rozebrána
Předchůdce Navarra
Nástupce Almirante Cervera
Technické údaje
Výtlak 4 780 t standardní
3 856 t plný
Délka 140,8 m
Šířka 14,0 m
Ponor 4,36 m
Pohon 4 turbíny, 12 kotlů
Rychlost 29 uzlů (53,7 km/h)
Dosah 5 000 nm (9 260 km) rychlostí 13 uzlů (24 km/h)
Posádka 320
Výzbroj Původně:
6× 150mm kanón (6×1)
4× 47mm kanón (4×1)
12× 533mm torpédomet (4×3)

Mendez Nunez po přestavbě (1944):
8× 120mm kanón (8×1)
8× protil. kanón 37mm (4x2)
8× protil. kanón 20mm. Flak 38 (2x4)
6× 533mm torpédomet (2×3)
Pancíř 50-75mm boky
25mm paluba

Třída Blas de Lezo byla třída lehkých křižníků španělského námořnictva. Celkem byly postaveny dvě jednotky. Jedna se dočkala nasazení ve španělské občanské válce a později byla vyřazena, druhá se potopila už v roce 1932.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Lodě byly v podstatě srovnatelné s britskými křižníky třídou C nebo D postavenými během první světové války. Podle návrhu měly výtlak 4700 tun s trupem podobných rozměrů jako u britských křižníků. Hlavní výzbroj zahrnovala šest jednotlivých 150 mm kanónů Vickers-Carraca, s jedním dělem na přídi, po jednom na levoboku a pravoboku za můstkem, dvěma na horní palubě a jedním na zádi. Jednalo se o děla s maximální elevací 15°, střílející projektil o váze 45,3 kg. Protiletadlovou výzbroj tvořila čtyři samostatně instalovaná děla ráže 47 mm, která byla pravděpodobně značky Hotchkiss. Torpédovou výzbroj tvořily čtyři tříhlavňové torpédomety ráže 533 mm umístěné na hlavní palubě, dva na každém straně.
Pancéřový pás na čáře ponoru byl 75 mm silný v místě strojovny a snižoval se na 31 mm. Horizontální ochrana byla omezena na 25 mm silnou pancéřovou palubu, velitelskou věž pak chránil pancíř o síle 152 mm. Pohon zajišťovaly 4 turbíny s 6 kotly na naftu a 6 kotly na uhlí.

Přestavba v roce 1944[editovat | editovat zdroj]

Mendez Nuñez

V roce 1944 byl Mendez Nunez přestavěn do podoby protiletadlového křižníku v loděnici El Ferrol. Všechna výzbroj byla demontována, nástavba odstraněna a komíny byly sdružené do dvou. Překvapivě nebyly stroje převedeny na čistě naftový provoz. Výzbroj nově tvořilo 8× 120mm kanónů Vickers Armstrong v jednoduché instalaci s maximální elevací 80°. Šest z nich bylo instalováno v ose, tři vpřed a tři vzadu v třístupňové superpozici podobně, jako na britských křižnících Dido nebo americké Atlantě. Zbývající dvojice byla na bocích. Menší ráže představovaly čtyři dvojité kanóny ráže 37 mm a dva čtyřhlavňové ráže 20 mm. Torpédomety byly redukovány na dva trojité ráže 533 mm. Můstek byl kompletně přestavěn a byly nainstalovány dva protiletadlové zaměřovače.

Jednotky třídy Blas de Lezo:

Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Osud
Blas de Lezo 27. červenec 1922 březen 1925 ztroskotal 11. července 1932
Mendez Nunez 28. září 1917 3. březen 1923 květen 1925 Vyřazen 1963

Historie[editovat | editovat zdroj]

Mendez Nunez sloužil nejprve u pobřeží Maroka na konci Riffské války. V roce 1927 byl nasazen v Číně na ochranu španělských zájmů během nepokojů v Šanghaji.

Na začátku španělské občanské války byl křižník v Rovníkové Guineji, a vrátil se domů, aby se přidal na stranu republikánů. Během tohoto konfliktu měl aktivní kariéru, účastnil se první bitvy u mysu Palos dne 25. dubna 1937, boje u mysu Chechel dne 7. srpna 1937 a druhé bitvy u mysu Palos, kdy byl potopen křižník Baleares. S koncem občanské války vyplula republikánská eskadra dne 5. března 1939 z Cartageny a byla internována v Bizerte až do konce konfliktu (duben), kdy Francie vrátila lodě zpět španělské vládě. Po přestavbě na protiletadlový křižník pak sloužil až do svého vyřazení v roce 1963.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]