Třída Benham

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Benham
USS Trippe na barevné fotografii z roku 1940
USS Trippe na barevné fotografii z roku 1940
Obecné informace
Uživatelé Vlajka US Navy
Typ torpédoborec
Lodě 10
Předchůdce třída Somers
Následovník třída Sims
Technické údaje
Výtlak 1657 t (standardní)
2251 t (plný)
Délka 103,86 m
Šířka 10,82 m
Pohon 2× turbína, 3× kotel
Rychlost 38,5 uzlů
Posádka 184
Výzbroj 4× 127mm kanón (4×1)
4× 12,7mm kulomet (4×1)
16× 533mm torpédomet (4×4)

Třída Benham byla třída torpédoborců námořnictva Spojených států amerických. Celkem bylo postaveno 10 jednotek této třídy. Všechny jednotky bojovaly ve druhé světové válce, přičemž dvě byly v boji ztraceny. Přeživší lodě byly po válce dílem sešrotovány a dílem použity jako cíle při jaderných zkouškách na atolu Bikini.[1]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

USS Rowan

Stavba této třídy byla schválena ve finančním roce 1936.[1] Celkem bylo postaveno 10 jednotek této třídy. Na jejich stavbě se podílelo celkem šest loděnic Federal Shipbuilding, Boston Navy Yard, Philadelphia Naval Shipyard, Norfolk Naval Shipyard, Charleston Navy Yard a Puget Sound Naval Shipyard.[1]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

USS Rhind v roce 1945 v Atlantiku

Torpédoborce navrhla společnost Gibbs & Cox. Základní výzbroj tvořily čtyři 127mm kanóny, z nichž přední dvojice byla umístěna v krytých dělových věžích a  zadní pár stál v nekrytých postaveních. Torpédovou výzbroj představovalo celkem 16 hlavní ráže 533 mm – loď nesla čtyři čtyřhlavňové torpédomety. Naopak protiletadlovou výzbroj zpočátku tvořily pouze čtyři 12,7mm kulomety.

Během války se výzbroj jednotlivých plavidel měnila, zejména s ohledem na jejich eskortní úkoly. Torpédomety byly postupně demontovány a nahrazovány rychlopalnými protiletadlovými kanóny – na konci války tak nesly až osm 20mm a osm 40mm kanónů. Zvyšoval se přitom rovněž počet vrhačů hlubinných pum.[2]

Pohonný systém tvořily tři kotle Babcock and Wilcox a dvě turbíny Westinghouse. Lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost dosahovala 38,5 uzlu.

Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]

Všechny torpédoborce se zapojily do druhé světové války (jak na evropském válčišti, tak v oblasti Pacifiku), přičemž už před samotným zapojením USA se podílely na doprovodu konvojů (tzv. Neutrality Patrol). V dubnu 1942 Benham, Ellet, DunlapFanning doprovázely letadlovou loď USS Hornet plující podniknout Doolittlův nálet na Japonsko.[1]

Zatímco Benham byl potopen v roce 1942 v námořní bitvě u Guadalcanalu, Rowan byl potopen v roce 1943 ve Středomoří německými motorovými torpédovými čluny.[1][3]

Nedlouho po skončení války byly zbylé torpédoborce vyřazeny ze služby. Sterett, ElletLang byly v letech 1946–1948 prodány k sešrotování. Mayrant, Trippe, Rhind, StackWilson byly v roce 1946 použity jako cvičné cíle při jaderných testech Able a Baker, realizovaných na atolu Bikini. Oba výbuchy přečkaly, poté na nich byly zkoumány účinky radiace, až je roku 1948 poblíž Kwajaleinu potopily konvenční municí jako cvičné cíle.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Benham-Class [online]. Destroyerhistory.org, [cit. 2011-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha : Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 262.  
  3. a b DD-397 Benham - Ship List [online]. Globalsecurity.org, rev. 2005-04-27, [cit. 2011-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha : Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 369.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]