Třída Bainbridge

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Třída Bainbridge
USS Chauncey (DD-3)
USS Chauncey (DD-3)
Obecné informace
Uživatelé US Navy
Typ torpédoborec
Lodě 9
Osud vyřazeny
Nástupce třída Hopkins
Technické údaje Bainbridge
Výtlak 420 t (standardní)
Délka 76,2 m
Šířka 7,18 m
Ponor 1,98 m
Pohon 2× parní stroj
4× kotel
Rychlost 29 uzlů
Posádka 73
Výzbroj 2× 76mm kanón (2×1)
5× 57mm kanón (5×1)
2× 450mm torpédomet (2×1)
Technické údaje Paul Jones
Výtlak 480 t (standardní)
Délka 76,4 m
Šířka 7,16 m
Ponor 2,21 m
Pohon 2× parní stroj
4× kotel
Rychlost 29 uzlů
Dosah 2700 nám. mil při 8 uzlech
Posádka 73
Výzbroj 2× 76mm kanón (2×1)
5× 57mm kanón (5×1)
2× 450mm torpédomet (2×1)

Třída Bainbridge byla třída torpédoborců námořnictva Spojených států amerických. Byla to první ze čtyř tříd tvořících první skupinu 16 amerických torpédoborců, jejich stavba byla Kongresem potvrzena roku 1898 (třídy Bainbridge, Hopkins, Lawrence a Truxtun). Celkem třídu Bainbridge tvořilo devět torpédoborců, které se dělily do skupin Bainbridge, Paul Jones a Stewart.[1] Torpédoborce byly nasazeny za první světové války, jedna byla ve válce ztracena. Zbývající byly roku 1919 vyřazeny.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Program stavby prvních amerických torpédoborců vzešel z analýz nasazení nosičů torpédchilské občanské a čínsko-japonské válce z roku 1894 a ze zkušeností s nasazením španělských torpédoborců ve Španělsko-americké válce v roce 1898. Americké námořnictvo požadovalo plavida, která by vlastní válečné lodě chránila před nepřátelskými torpédovými čluny. Vznikla plavidla větší, než torpédový člun, ale stále relativně malá, zato rychlá a vyzbrojená rychlopalnými děly.[2]

Kongres roku 1898 schválil stavbu série 16 torpédoborců, tehdy ještě označených jako ničitelé torpédových člunů. Stavěny byly čtyři různé konstrukce, podle kterých se první torpédoborce dělí do tříd Bainbridge, Hopkins, Lawrence a Truxtun. Samotnou třídu Bainbridge tvořilo devět plavidel postavených podle návrhu vypracovaného samotným námořnictvem. Stavbu provedly čtyři různé loděnice: skupinu Bainbridge stavěly loděnice Neafie & Levy ve Filadelfii a WR Trigg v Richmondu, skupinu Paul Jones loděnice Union Iron Works v San Franciscu a zbývající Stewart loděnice Gas Engine & Power Company & Charles L. Seabury Company v Morris Hights. Plavidla jednotlivých loděnic se svým provedením mírně lišila.[3][4][5]

Jednotky třídy Bainbridge:

Jméno Podtřída Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Osud
USS Bainbridge (DD-1) Bainbridge Neafie & Levy srpen 1899 27. srpna 1901 listopad 1902 Vyřazen 1919.[3]
USS Barry (DD-2) Bainbridge Neafie & Levy září 1899 22. března 1902 listopad 1902 Vyřazen 1919.[3]
USS Chuauncey (DD-3) Bainbridge Neafie & Levy prosinec 1899 26. října 1901 listopad 1902 Roku 1917 se poblíž Gibraltaru potopil po kolizi s britskou nákladní lodí SS Rose. Zemřelo 21 osob.[6]
USS Dale (DD-4) Bainbridge WR Trigg červenec 1899 24. července 1900 říjen 1902 Vyřazen 1919.[3]
USS Decatur (DD-5) Bainbridge WR Trigg červenec 1899 26. září 1900 duben 1902 Vyřazen 1919.[3]
USS Paul Jones (DD-10) Paul Jones Union Iron Works duben 1899 14. června 1902 prosinec 1903 Vyřazen 1919.[4]
USS Perry (DD-11) Paul Jones Union Iron Works duben 1899 27. října 1900 září 1902 Vyřazen 1919.[4]
USS Preble (DD-12) Paul Jones Union Iron Works duben 1899 2. března 1901 prosinec 1903 Vyřazen 1919.[4]
USS Stewart (DD-13) Stewart Gas Engine & Power and CL Seabury leden 1900 10. května 1902 prosinec 1902 Vyřazen 1919.[5]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

USS Chauncey (DD-3)
Torpédoborce třídy Bainbridge

Torpédoborce byly vyzbrojeny dvěma 76mm kanóny Mk.III/V/VI v jednohlavňových postaveních, pěti 57mm (šestiliberními) kanóny Driggs-Schroeder Mk.II/III a dvěma 450mm torpédomety. Na palubě byla dvě rezervní torpéda pro druhou salvu. Pohonný systém tvořily dva trojčinné parní stroje (VTE) a čtyři kotle Thornycroft (pouze DD-13 měl kotle Seabury), pohánějící dva Lodní šrouby. Výkon pohonného systému byl 8000 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 29 uzlů. Dosah byl 2700 námořních mil při rychlosti 8 uzlů.[3]

Služba[editovat | editovat zdroj]

Torpédoborce třídy Bainbridge se ve službě osvědčily, vývoj prvních torpédoborců však byl rychlý, a proto rychle zastarala. Následující třídy torpédoborců byly stále větší a výkonnější.[2] Torpédoborce byly ve službě za první světové války. Roku 1916 byly přeznačeny na pobřežní torpédovky (Coast torpedo vessels).[1] Jeden se roku 1917 potopil po srážce s obchodní lodí. Zbylé byly roku 1919 vyřazeny a v následujícím roce prodány k sešrotování.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b The First Destroyers [online]. Destroyerhistory.org [cit. 2018-12-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c DD-1 Bainbridge [online]. Globalsecurity.org [cit. 2018-12-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e f BAINBRIDGE destroyers (1902) [online]. Navypedia.org [cit. 2018-12-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d PAUL JONES destroyers (1902-1903) [online]. Navypedia.org [cit. 2018-12-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b STEWART destroyer (1902) [online]. Navypedia.org [cit. 2018-12-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. DD-1 Bainbridge - Ship list [online]. Globalsecurity.org [cit. 2018-12-20]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]