Tělocvičné nářadí
Tělocvičné nářadí je sportovní doplňkové vybavení zejména školních tělocvičen. Jeho parametry jsou určeny technickými normami.[1]
Druhy tělocvičných nářadí[editovat | editovat zdroj]
Lavička[editovat | editovat zdroj]
Vymyslel ji P. H. Linge ze Švédska počátkem 19. století, i proto bývá známa jako "švédská lavička". Její horní deska je 360 cm dlouhá, široká 28 cm a silná 3 cm. Výška je zpravidla 35 cm. Na spodní části bývá kladinka. Vyrábí se lavičky i jiných rozměrů a s háky na konci.[2]
Tělocvičná bedna[editovat | editovat zdroj]
Vymyslel ji Švéd Rethein (proto švédská bedna) v roce 1851. Vyrábí se řada druhů těchto beden. Typická se skládá z šesti dílů a víka potaženého kůží, Tvar bedny je komolý jehlan, celková výška je 106 cm, váha 57 kg.[3]
Žebřiny[editovat | editovat zdroj]
Říká se jim také ribstoly (ze švédského "ribbstol"). Autorem byl opět Per Henrik Ling. Bývají připevněny ke stěně tělocvičny, jsou 3 metry vysoké o šíři 100 až 110 cm, opatřené bočnicemi a řadou zpravidla 18 ks příček.[4]
Žebříky[editovat | editovat zdroj]
Mechanický žebřík bývá v některých tělocvičnách. Je upevněn v konstrukci na stěně, má posuvný vozík, podstavec a můstek pro skoky. Je dlouhý 5 metrů, opatřený řadou příček.[3]
Průlezky[editovat | editovat zdroj]
I ty jsou jen v některých tělocvičnách. Jsou to několikadílné žebříky o šíři 2 metry, dlouhé 5 metrů, s možností zavěšení nejméně 1 metr od stěny.[5]
Šplhadla[editovat | editovat zdroj]
Běžné zařízení všech tělocvičen. Jeho hlavní částí je jedno či více lan či tyčí určených ke šplhu.[5]
Tělocvičný kůň[editovat | editovat zdroj]
Vyvinul se z maket používaných od 16. století v rytířských akademiích pro voltiž, cvičení na živých koních. Koně na cvičení se vyrábí v různých variantách, jsou jiné pro školní cvičení a jiné pro závody v gymnastice. Mívají nastavitelnou výši noh a některé i madla.[6]
Koza tělocvičná[editovat | editovat zdroj]
Vynalezl ji E. W. Eiselen v 19. století. Je to přenosné nářadí používané v tělocvičně, pro děti bývá vysoké 60 až 115 cm, má čtyři nohy, horní část je potažená kůží či koženkou.[6]
Bradla[editovat | editovat zdroj]
Stala se součástí turnerských cvičení v 19. století. Mají dvě bočnice – žerdě, stejně či různě vysoké. Výška bývá nastavitelná.[7]
Hrazda[editovat | editovat zdroj]
Vymyšlena jsou od počátku 19. století. Hrazdová tyč (žerď) má průměr 2,8 cm, je dlouhá 240 cm, výška je nastavitelná.[8]
Kruhy[editovat | editovat zdroj]
Vymyšlené byly již ve starověkém Římě. Nové mají navíjecí mechanismus pro spouštění kruhů s popruhy a vyrábí se s různými rozměry.[9]
Kladina[editovat | editovat zdroj]
Využívána byla v turnerských cvičeních (Schwebebaun). Je to břevno nastavitelné do různé výšky na zemí. Horní šířka, po které se chodí, je široká 10 cm.[10]
Trampolína[editovat | editovat zdroj]
Vyrábí se o různých tvarech a rozměrech. V tělocvičnách je dimenzována pro jednoho cvičence. Odraziště má rozměry 150 x 350 cm.[11]
Žíněnky[editovat | editovat zdroj]
Vyrábí se v různých velikostech i z různých materiálů. Silnějším se říká duchny.[12]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ NEUMAN, Jan. Dobrodružné hry v tělocvičně. Praha 8: Portál, 2001. ISBN 80-7178-555-5. Kapitola Tělocvičné nářadí, s. 37.
- ↑ Dobrodružné hry v tělocvičně, str.35
- ↑ a b Dobrodružné hry v tělocvičně, str.38
- ↑ Dobrodružné hry v tělocvičně, str.39
- ↑ a b Dobrodružné hry v tělocvičně, str.40
- ↑ a b Dobrodružné hry v tělocvičně, str.42
- ↑ Dobrodružné hry v tělocvičně, str.43
- ↑ Dobrodružné hry v tělocvičně, str.41
- ↑ Dobrodružné hry v tělocvičně, str.44
- ↑ Dobrodružné hry v tělocvičně, str.45
- ↑ Dobrodružné hry v tělocvičně, str.47
- ↑ Dobrodružné hry v tělocvičně, str.48
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Servisní kontrola nářadí
- Technické normy Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
