Střední průmyslová škola Rychnov nad Kněžnou

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Střední průmyslová škola Rychnov nad Kněžnou (současný název je Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola, Rychnov nad Kněžnou), je komplex budov severovýchodně od centra města Rychnov nad Kněžnou, rozprostírající se mezi ulicemi Masarykova a U stadionu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1948 docházelo k postupné reorganizaci odborného školství, v rámci které došlo k větší specializaci dosavadní rychnovské učňovské školy. Kolem roku 1952 se nabídka školy ustálila na čtyřech oborech (zámečníci, automechanici, tesaři a zedníci).[1] V roce 1953 byla nabídka rozšířena o středoškolské vzdělání zakončené maturitou. V tomto prvním ročníku nově založené střední průmyslové školy strojnické byly otevřeny dvě třídy.[1]

Střední škola sdílela prostory s učňovskou školou v Masarykově ulici. Část budovy musela být ale už roku 1954 uvolněna pro potřeby ministerstva hospodářství.[1] To vyvolávalo třenice a ve hře bylo dokonce zrušení nově zřízené střední školy. Aktivním přístupem ředitele školy Ladislava Sloupenského se podařilo spojit významné závody rychnovského okresu a podobné tlaky odvrátit.[1] Roku 1965 škola dostala naopak příslib navýšení prostor na osm tříd (od školního roku 1960) včetně rekonstrukce stávající budovy.[1]

Roku 1988 bylo odborné učiliště odděleno od průmyslové školy.[1] Instituce poté působily jako dva samostatné subjekty s vlastním ředitelem.

V roce 1992 se škola zapojila do experimentálního ověřování nového typu studia, tzv. vyššího odborného studia, pro absolventy středních škol.[1] Na rozdíl od vysokých škol zde byl důraz na využití získaných teoretických poznatků absolventů v praxi. Když byla tato forma studia roku 1996 uzákoněna, škola změnila název na Vyšší odborná škola technicko-ekonomická a Střední průmyslová škola.[1]

V roce 2008 došlo k opětovnému sloučení školy s odborným učilištěm (a také Domovem mládeže a školní jídelnou). Od té doby nese škola název Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola.

V roce 2022 již nebyl otevřený žádný nový ročník vyšší odborné školy. Stávající ročníky pouze dobíhají.[2]

Historie oborů[1][editovat | editovat zdroj]

Střední odborné studium[editovat | editovat zdroj]

  • Strojírenství (1953–1988, 1990–dosud)
  • Strojírenská technologie (1985–1993)
  • Strojírenská konstrukce (1985–1993)
  • Provozuschopnost výrobních zařízení (1985–1993)
  • Strojírenská – technická administrativa (1991–2001)
  • Strojírenství – diagnostika motorových vozidel a vyučení v oboru autoelektrikář (1993–2000)
  • Provozní technika (1996–1999)
  • Silniční doprava – diagnostika motorových vozidel (1997–?)
  • Autotronik (?–dosud)

Pomaturitní studium[editovat | editovat zdroj]

  • Automobilové opravárenství (1973–1990)
  • Ekonomika – ceny a odhady motorových vozidel (1992–?)
  • Provozní technika (?–dosud)

Vyšší odborné studium[editovat | editovat zdroj]

  • Strojírenský management (1992–2022)
  • Firemní ekonomika (1996–?)
  • Automobilová diagnostika a servis (1998–?)

Přehled ředitelů školy[1][editovat | editovat zdroj]

  • Ladislav Sloupenský (1953–1962, 1965–1973)
  • Eduard Cvejn (1962–1965)
  • Josef Kunc (1973–1992)
  • Jindřich Novák (1992–2002)
  • Jaroslav Serbousek (2003–2008)
  • Hynek Martínek (2008–2013)
  • Dana Havranová (2013–dosud)

Stavby[editovat | editovat zdroj]

S nárůstem počtů studentů a přístrojového vybavení rostly postupně požadavky na další prostory. K původní budově v Masarykově ulici byly postupem času přistavěny další dílny a školní pavilony, v drtivé většině svépomocí, obětavou prací vyučujících a studentů školy.

Nová budova[editovat | editovat zdroj]

Dvoupodlažní stavba byla vyprojektována architektem Janem Rejchlem již na začátku šedesátých let.[1] V tomto období byl však ředitel školy vyslán ministerstvem zahraničí jako expert na tříletou odbornou misi do Egypta. K zahájení stavby v ulici U Stadionu tak došlo až v roce 1966.[1] Během prací byl projekt upraven na třípodlažní.[1] V budově bylo 13 učeben, rýsovna, ředitelna, sborovna, kanceláře a kabinety.[1] Vyučování zde bylo zahájeno 1. dubna 1970.[1]

Tělocvična[editovat | editovat zdroj]

Na konci šedesátých let 600 učňů a 300 žáků průmyslové školy cvičilo v tělocvičně ČTO Spartak (bývalá sokolovna), nebo většinou venku.[1] Škola tedy přistoupila v roce 1970 ke stavbě vlastní moderní tělocvičny se sálem o rozměrech 18x36 m, zubním střediskem, učebnou a kabinety.[1] Stavba byla uvedena do provozu v roce 1973.[1]

Další stavby v areálu školy[editovat | editovat zdroj]

Počátkem šedesátých let byly postupně rozšiřovány školní dílny. K dílenské hale postavené počátkem padesátých let (v současnosti soustružna a frézárna) přibyla montážní hala, truhlárna, sklad (v současnosti kovárna) a garáž (v současnosti svařovna).[1]

V sedmdesátých letech byla postavena spojovací chodba mezi starou a novou budovou.[1] Dále pokračovala přístavba metrologických laboratoří a nové truhlárny.[1] V suterénu tělocvičny byla zřízena moderní laboratoř pro diagnostiku motorových vozidel.[1]

V letech 1979–1982 byl v sousedství dílen postaven nový pavilon.[1] Byly v něm umístěny nové dílny, laboratoře pro výuku výpočetní techniky a automatizace, velká rýsovna, posluchárna a nová prostorná hala diagnostiky motorových vozidel.[1]

Nedostatek učeben pro učně ve staré budově vyvolal potřebu nového pavilonu. Přístavba ve formě dvoupodlažní panelové kostky byla realizována v letech 1985–1988.[1] Součástí stavby byla i generální rekonstrukce elektroinstalace ve staré budově.[1]

V letech 1997–1998 byla uvnitř školního areálu postavena jednopatrová budova, která je využívána jako odborná učebna CNC strojů.[1]

Internátní budovy[editovat | editovat zdroj]

V letech 1952–1960, po zabrání původní internátní budovy u bývalé sokolovny ministerstvem hospodářství, byli studenti ubytovaní na Poláčkově náměstí v budově pozdější vojenské správy.[1] Následně do roku 1964 byli ubytováni ve staré vile v Letovisku Studánka.[1] Od roku 1964 byla studentům znovu k dispozici původní budova u sokolovny, ale kvůli jejímu havarijnímu stavu se hledalo náhradní řešení. Škole tehdy vypomohl podnik ŽAZ Vamberk, který jí přenechal svou chatu Kovárna, 11 km od Rychnova.[1] V letech 1966–1970 probíhala rekonstrukce původní budovy, přístavba kotelny, jídelny a ubytovacího křídla.[1]

Koncem sedmdesátých let se správa internátní budovy osamostatnila. Později získala pod svou správu i budovu internátu v Javornické ulici proti budově průmyslové školy.[1] K opětovnému splynutí s průmyslovou školou došlo roku 2008.

Chata Kovárna[editovat | editovat zdroj]

Chatu Kovárna získala průmyslová škola od ŽAZ Vamberk jako provizorní řešení ubytování studentů po dobu rekonstrukce původní internátní budovy. Chata byla už tehdy napadena hnilobou od sklepa po půdu a střechou silně zatékalo.[1] Po návratu studentů do nově zrekontruované internátní budovy byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce chaty.[1] Ta byla dokončena v polovině sedmdesátých let.[1] Od té doby chata sloužila k rekreaci, pro školy v přírodě, lyžařské kurzy i jako školící středisko.

V devadesátých letech byla škola nucena dát tento objekt do ekonomického pronájmu.[1]

V blízkosti chaty byla postavena drobná rekreační stavba, která slouží zaměstnancům školy.[1]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

V padesátých letech žáci školy nakreslili a v dílnách vyrobili zařízení dětského koutku zámeckého parku. Postupně vznikl motorový vlak se dvěma vagóny, který převážel děti po kolejovém okruhu uvnitř zámeckého parku, pětice dvojmístných lodičkových houpaček, malý kolotoč a dvojice jednomístných sedačkových houpaček.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al Almanach VOŠ a SPŠ Rychnov n. Kn.. Rychnov nad Kněžnou: Ředitelství Vyšší odborné školy technicko-ekonomické a Střední průmyslové školy v Rychnově nad Kněžnou, 2003. 
  2. Vyšší odborná škola [online]. Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola, Rychnov nad Kněžnou [cit. 2022-12-04]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]