Evangeliář: Porovnání verzí
slovo "klášter" je deklinováno podle vzoru město (tedy pád lokativ plurálu = klášterech), nikoliv podle vzoru moře (klášteřích; nominativ plurálu není klášterE, ale klášterY) ! |
m Robot: Přidávám la:Evangeliarium |
||
Řádek 32: | Řádek 32: | ||
[[fr:Évangéliaire]] |
[[fr:Évangéliaire]] |
||
[[it:Evangeliario]] |
[[it:Evangeliario]] |
||
[[la:Evangeliarium]] |
|||
[[lb:Evangeliar]] |
[[lb:Evangeliar]] |
||
[[nl:Evangeliarium]] |
[[nl:Evangeliarium]] |
Verze z 24. 8. 2012, 12:25
Evangeliář (od evangelium) je křesťanská bohoslužebná kniha, obsahující texty evangelií, a to buď
- úplné texty (evangeliář) nebo
- pouze bohoslužebná čtení (evangelistář – perikopy).
Evangeliáře obvykle obsahují ještě srovnávací tabulky čtyř evangelií, seznamy čtení na neděle a svátky, předmluvy k jednotlivým knihám atd. Protože ke čtení evangelia při mši o velkých svátcích býval zván i panovník nebo císař, patřily evangeliáře mezi nejvzácnější a nejvíce zdobené rukopisy raného středověku. Některé z nejznámějších patrně vznikly z podnětu Karla Velikého, který je objednával v různých klášterech.
Z českých evangeliářů jsou zvlášť významné ty, jež jsou psány v češtině – například Evangeliář olomoucký nebo zábrdovický – a evangeliáře či Čtveroevangelia ve staroslověnštině. Z latinsky psaných například Kodex vyšehradský (1085) a další kodexy (evangelistáře) z jeho skupiny.
Odkazy
Literatura
- P. Černý, Evangeliář zábrdovický a Svatovítská apokalypsa. Praha: Academia 2004 - 378 s. ISBN 80-200-1035-1
- Ottův slovník naučný, heslo Evangeliář. Sv. 8, str. 835
- J. Vašica, Staročeské evangeliáře: studie průpravná. Praha: Česká akademie věd a umění 1931
Související články
Externí odkazy
- Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie.