Evangeliář: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
slovo "klášter" je deklinováno podle vzoru město (tedy pád lokativ plurálu = klášterech), nikoliv podle vzoru moře (klášteřích; nominativ plurálu není klášterE, ale klášterY) !
MerlIwBot (diskuse | příspěvky)
m Robot: Přidávám la:Evangeliarium
Řádek 32: Řádek 32:
[[fr:Évangéliaire]]
[[fr:Évangéliaire]]
[[it:Evangeliario]]
[[it:Evangeliario]]
[[la:Evangeliarium]]
[[lb:Evangeliar]]
[[lb:Evangeliar]]
[[nl:Evangeliarium]]
[[nl:Evangeliarium]]

Verze z 24. 8. 2012, 12:25

Evangeliář ze St-Amand
(Začátek Janova evangelia, 8. stol.)

Evangeliář (od evangelium) je křesťanská bohoslužebná kniha, obsahující texty evangelií, a to buď

  • úplné texty (evangeliář) nebo
  • pouze bohoslužebná čtení (evangelistář – perikopy).

Evangeliáře obvykle obsahují ještě srovnávací tabulky čtyř evangelií, seznamy čtení na neděle a svátky, předmluvy k jednotlivým knihám atd. Protože ke čtení evangelia při mši o velkých svátcích býval zván i panovník nebo císař, patřily evangeliáře mezi nejvzácnější a nejvíce zdobené rukopisy raného středověku. Některé z nejznámějších patrně vznikly z podnětu Karla Velikého, který je objednával v různých klášterech.

Z českých evangeliářů jsou zvlášť významné ty, jež jsou psány v češtině – například Evangeliář olomoucký nebo zábrdovický – a evangeliáře či Čtveroevangelia ve staroslověnštině. Z latinsky psaných například Kodex vyšehradský (1085) a další kodexy (evangelistáře) z jeho skupiny.

Odkazy

Literatura

  • P. Černý, Evangeliář zábrdovický a Svatovítská apokalypsa. Praha: Academia 2004 - 378 s. ISBN 80-200-1035-1
  • Ottův slovník naučný, heslo Evangeliář. Sv. 8, str. 835
  • J. Vašica, Staročeské evangeliáře: studie průpravná. Praha: Česká akademie věd a umění 1931

Související články

Externí odkazy

Šablona:Sisterlinks

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie.