Východní filozofie: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 20. 2. 2010, 18:12

Ve východních filosofiích se dá mluvit o filosofii jen v dost širokém slova smyslu a jsou to spíše školy moudrosti než filosofické proudy. Tyto školy jsou zároveň silně geograficky orientované na rozdíl od západních filosofických směrů, které jsou víceméně časově rozlišené. Způsob posuzování pravdy je u východních filosofických škol mnohem hlubší než u západních filosofií, který je založen na sokratovském typu diskuse, sporu a argumentace.

Analytická metodika

V njája sútrách vysvětlil Akšapáda Gautama pravděpodobně ve 2. století př. n. l. 16 způsobů analytické metodiky založené na rozboru, kterým je možné ověřit správnost procesu získávání vědomostí: 1. vjemy, 2. domněnka, 3. srovnání, 4. svědectví, 5. předmět, 6. argumentace, 7. důvod, 8. ukázka, 9. princip, 10. dedukce, 11. diskuse, 12. polemika, 13. hana, 14. závěr, 15. dvojsmyslné tvrzení, 16. neplatné tvrzení.

Subjektivní metody

Na rozdíl od západních filosofických směrů kladou východní filosofické školy důraz na vědění, t.j. poznávání sama sebe subjektivními (meditativními) metodami. To ale nejde na úkor objektivnosti těchto metod, které jsou popsány v ortodoxních filosofických školách indické filosofie (njája, vaišéšika, sánkhja, jóga, mímánsá a védánta). U východních filosofických škol je hranice mezi náboženstvím a filosofií mnohem menší než u objektivních (vědeckých) metod poznávání západních filosofických směrů, kde je zase mnohem menší hranice mezi ideologií a filosofií. Posuzujeme-li například jógu jenom z pohledu jedné její součásti, která je na západě známá pod názvem hatha jóga, není možné považovat jógu za filosofii. Jóga jako celek, tak jak ji popsal Pataňdžali, ale filosofie je. Podle filosofie jógy je pravou podstatou života bytí(sat), vědomí (čit) a blaho (ánanda). S touto podstatou se jogín na konci své cesty trvale ztotožní, což se nazývá osvícení nebo osvobození (mókša). Povaha tohoto ztotožnění je v různých školách indické filosofie) různě definována.

Východní filosofické školy

Odkazy

Reference

Literatura

Chatterjee, Satischandra; Datta, Dhirendramohan (1984). An Introduction to Indian Philosophy, Eighth Reprint Edition, *Calcutta: University of Calcutta.
Radhakrishnan, S (1929). Indian Philosophy, Volume 1, 2nd edition, Muirhead library of philosophy, London: George Allen and *Unwin Ltd..
Radhakrishnan, S.; Moore, CA (1967). A Sourcebook in Indian Philosophy. Princeton. ISBN 0-691-01958-4.
Monier-Williams, Sir Monier (1990). A Sanskrit-English Dictionary, New Edition, greatly enlarged and improved, Motilal Banarsidass Publishers PVT. LTD., Delhi. ISBN 81-208-0069-9
Yogi, Maharishi Mahesh (1976). Bhagavad-Gita, A new translation and commentary, Printed in the United States by MIU Press, Publication U1-17-975. ISBN 0-89186-000-2

Související články

Šablona:Portál Filosofie Šablona:Portál Jóga

Externí odkazy

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-Ve východních filosofiích se dá mluvit o filosofii jen v dost širokém slova smyslu a jsou to spíše školy [[moudrost|moudrosti]], než filosofické proudy. Tyto školy jsou zároveň silně geograficky orientované na rozdíl od západních filosofických směrů, které jsou víceméně časově rozlišené. Způsob posuzování pravdy je u východních filosofických škol mnohem hlubší, než u západních filosofií, který je založen na sokratovském typu diskuse, sporu a argumentace.
+Ve východních filosofiích se dá mluvit o filosofii jen v dost širokém slova smyslu a jsou to spíše školy [[moudrost|moudrosti]] než filosofické proudy. Tyto školy jsou zároveň silně geograficky orientované na rozdíl od západních filosofických směrů, které jsou víceméně časově rozlišené. Způsob posuzování pravdy je u východních filosofických škol mnohem hlubší než u západních filosofií, který je založen na sokratovském typu diskuse, sporu a argumentace.
 == Analytická metodika ==
-V njája sútras vysvětlil Aksapada Gautama pravděpodobně ve 2. století př. n. l. 16 způsobů analytické metodiky, založené na rozboru, kterým je možné ověřit správnost procesu získávání vědomostí: 1. vjemy, 2. domněnka, 3. srovnání, 4. svědectví, 5. předmět, 6. argumentace, 7. důvod, 8. ukázka, 9. princip, 10. dedukce, 11. diskuse, 12. polemika, 13. hana, 14. závěr, 15. dvojsmyslné tvrzení, 16. neplatné tvrzení.
+V njája sútrách vysvětlil Akšapáda Gautama pravděpodobně ve 2. století př. n. l. 16 způsobů analytické metodiky založené na rozboru, kterým je možné ověřit správnost procesu získávání vědomostí: 1. vjemy, 2. domněnka, 3. srovnání, 4. svědectví, 5. předmět, 6. argumentace, 7. důvod, 8. ukázka, 9. princip, 10. dedukce, 11. diskuse, 12. polemika, 13. hana, 14. závěr, 15. dvojsmyslné tvrzení, 16. neplatné tvrzení.
 == Subjektivní metody ==
-Na rozdíl od západních filisofických směrů kladou východní filosofické školy důraz na [[vědění]], t.j. poznávání sama sebe subjektivními (meditativními) metodami. To ale nejde na úkor objektivnosti těchto metod, které jsou popsány v ortodoxních filosofických školách [[indická filosofie|indické filosofie]] (njája, vaišéšika, [[sánkhja]], [[jóga]], [[mímánsá]] a [[védánta]]). U východních filosofických škol je hranice mezi náboženstvím a filosofií mnohem menší než u objektivních (vědeckých) metod poznávání západních filosofických směrů, kde je zase mnohem menší hranice mezi ideologií a filosofií. Posuzujeme-li například [[jóga|jógu]] jenom z pohledu jedné její součásti, která je na západě známá pod názvem Hatha jóga není možné považovat jógu za filosofii. Jóga jako celek, tak jak ji popsal [[Pataňdžali]], ale filosofie je. Podle filosofie jógy je pravou podstatou života [[bytí]](sat), [[vědomí]] (čit) a blaho ([[ánanda]]). S touto podstatou se jogín na konci své cesty trvale ztotožní, což se nazývá osvícení nebo osvobození ([[mókša]]). Povaha tohoto ztotožnění je v různých školách [[indická filosofie|indické filosofie]]) různě definována.
+Na rozdíl od západních filosofických směrů kladou východní filosofické školy důraz na [[vědění]], t.j. poznávání sama sebe subjektivními (meditativními) metodami. To ale nejde na úkor objektivnosti těchto metod, které jsou popsány v ortodoxních filosofických školách [[indická filosofie|indické filosofie]] (njája, vaišéšika, [[sánkhja]], [[jóga]], [[mímánsá]] a [[védánta]]). U východních filosofických škol je hranice mezi náboženstvím a filosofií mnohem menší než u objektivních (vědeckých) metod poznávání západních filosofických směrů, kde je zase mnohem menší hranice mezi ideologií a filosofií. Posuzujeme-li například [[jóga|jógu]] jenom z pohledu jedné její součásti, která je na západě známá pod názvem hatha jóga, není možné považovat jógu za filosofii. Jóga jako celek, tak jak ji popsal [[Pataňdžali]], ale filosofie je. Podle filosofie jógy je pravou podstatou života [[bytí]](sat), [[vědomí]] (čit) a blaho ([[ánanda]]). S touto podstatou se jogín na konci své cesty trvale ztotožní, což se nazývá osvícení nebo osvobození ([[mókša]]). Povaha tohoto ztotožnění je v různých školách [[indická filosofie|indické filosofie]]) různě definována.
 == Východní filosofické školy==