Michael VII. Dukas

Michael VII. Dukas na minci

Byzanc po velkých územních ztrátách, které se udály za vlády Michaela VII.(1081)

Michael VII. Dukas byl byzantským císařem v letech 1071-1078. Byl nejstarším synem Konstantina X. a a jeho ženy Eudokie Makrembolitissy. Během jeho vlády vyvrcholila vnitropolitická krize Byzantské říše. Byzanc definitivně ztratila rozsáhlá území v Malé Asii, stejně jako poslední byzantskou državu na Apenjinském poloostrově, pevnost Bari.

Dětství a nástup na trůn

Narodil se kolem roku 1050 v Konstantinopoli. Když Konstantin X. roku 1067 umřel, bylo Michaelovi sedmnáct let a mohl tedy již vládnout sám. Pro jeho nezájem o politiku však vládla jeho matka Eudokia spolu s jeho strýcem Janem Dukou jako regenti. 1. ledna 1068 se Eudokia vdala za generála Romana Diogena, který se od té chvíle stal starším spolucísařem. Když byl Romanos IV. zajat seldžuckým vládcem Alp Arslanem v bitvě u Mantzikertu v srpnu roku 1071, zůstal Michael v pozadí, zatímco inciativu převzali Jan Dukas a jeho učitel Michael Psellos a spojili se za účelem svrhnutí Romana IV. Poté, co byla Eudokie odeslána do kláštera, byl Michael VII. znovu korunován, tentokrát jako plnoprávný císař.

Vláda

Kromě svých rádců Michaela Psella a Jana Duky se začal Michael, který se mnohem více zajímal o akademická studia než o řízení státu, stále více spoléhat na svého ministra financí Nikephoritze. Umožnil Nikephoritzovi, aby zvýšil zdanění i útraty za drahé vybavení, aniž by přitom řádně financovval armádu. V nejhorších případech se pak císařští úředníci uchylovali k zabavování pozemků a někdy neváhali ani vyvlastnit část majetku církve. Špatně placená armáda se bouřila a Byzantinci tak přišli o svojí poslední pevnost na apeninském poloostrově - Bari. Zároveň museli čelit vzpourám na Balkáně, kde ve stejném roce vypuklo povstání s cílem obnovit Bulharskou říši. Přestože tato vzpoura byla potlačena, Byzanc již neměla dost sil na to, aby dobyla zpět ztracená území v Malé Asii. Po bitvě u Mantzikertu vyslala byzantská vláda proti Turkům novou armádu, avšak ta byla poražena a její velitel byl roku 1073 zajat. Situace se stala ještě komplikovanější po dezerci latinských žoldáků. Proti nim byla vyslána další armáda, tentokrát vedená Janem Dukou. Výsledek však byl stejně žalostný a i Jan Dukas tentokrát padl do zajetí. Vítězní žoldnéři ho poté dokonce donutili, aby začal vystupovat jako uchazeč o trůn. V této situaci byli Michaelovi poradci nuceni uznat seldžucké územní zisky výměnou za podporu proti vzbouřeneckým oddílům. Nová armáda vedená Alexiem Komnenem pak ve spojenectví s jednotkami poslanými Malik Šáhem I. vzbouřené žoldnéře konečně porazila (přičemž se Alexios zmocnil i Jana Duky) roku 1074. Tyto nešťastné okolnosti způsobily všeobecnou nespokojenost obyvatelstva, ještě umocněnou devalvací měny. Roku 1078 se bouří dva byzantští generálové - Nikeforos Bryennios a Nikeforos Botaneites na Balkáně resp. v Anatolii. Nikeforos Botaneites se pak s pomocí seldžuckých Turků stal novým císařem (jako Nikeforos III.), Michael VII. byl donucen abdikovat a odejít do ústraní do kláštera Stoudious. Později se Michael stává efeským arcibiskupem a umírá v Konstantinopoli roku 1090.

Šablona:Portál Středověk V tomto článku byl použit překlad textu z článku Michael VII na anglické Wikipedii .

Byzantští císaři
Předchůdce:	1071–1078 Michael VII. Dukas	Nástupce: