Diazotypie: Porovnání verzí
m Přebírání commonscat z Wikidat; kosmetické úpravy |
m +modrák |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Sloučit|Modrák}} |
|||
[[Soubor:LaBelle Blueprint.jpg|thumb|Blueprint plánu]] |
[[Soubor:LaBelle Blueprint.jpg|thumb|Blueprint plánu]] |
||
'''Diazotypie''' nebo ''' |
'''Diazotypie''', '''blueprint''' nebo '''modrák''' (dříve též '''diazografie''') je [[fotografický proces]] a typ reprodukce papírových předloh, obvykle [[technický nákres|technických nákresů]], [[architektura|architektonických]] nebo [[strojírenství|strojírenských]] dokumentů pomocí kontaktního procesu na fotocitlivý papír. Pojmem blueprint se označuje jakýkoliv podrobný [[plán]]. Proces byl vynalezen v 19. století a umožnil rychlou a levnou reprodukci dokumentace používané ve stavebnictví a strojírenství. Modrák byl charakteristický bílými čarami na modrém pozadí, negativně vzhledem k originálu. Proces neumožňoval reprodukci barev nebo odstínů šedé. Technologie byla opuštěna s nástupem velkoplošných skenerů a kopírek. |
||
== Historie == |
== Historie == |
||
Verze z 3. 8. 2014, 23:07
Diazotypie, blueprint nebo modrák (dříve též diazografie) je fotografický proces a typ reprodukce papírových předloh, obvykle technických nákresů, architektonických nebo strojírenských dokumentů pomocí kontaktního procesu na fotocitlivý papír. Pojmem blueprint se označuje jakýkoliv podrobný plán. Proces byl vynalezen v 19. století a umožnil rychlou a levnou reprodukci dokumentace používané ve stavebnictví a strojírenství. Modrák byl charakteristický bílými čarami na modrém pozadí, negativně vzhledem k originálu. Proces neumožňoval reprodukci barev nebo odstínů šedé. Technologie byla opuštěna s nástupem velkoplošných skenerů a kopírek.
Historie
Proces diazotypie je v podstatě shodný s kyanotypií, kterou vyvinul britský astronom a fotograf sir John Herschel v roce 1842.[1] Stručně jde o fotografickou techniku využívající fotocitlivosti železných solí, které se nanesou na papír.
Podobný postup se používal při ofsetovém tisku.
Pro blueprinty se používaly nejrůznější základní materiály, například len, který se však časem zmenší, dále pergamenový papír a později různé polyesterové fólie, například mylar.
Použití
Po téměř jedno století své historie se používala diazotypie pro své nízké náklady ke kopírování výkresů. Poté, co byla vynalezena, našla široké uplatnění, zejména v loďařství a při výrobě železničních lokomotiv a vozového parku.
Potažený materiál citlivou vrstvou a připravený k použití měl trvanlivost pouze dva dny.
Kopírování obrazů mělo typický postup. Do dřevěného rámu s odpruženou zadní deskou (podobně jako je rám obrazu s předním sklem) se vložil výkres na připravený citlivý materiál. Ten se pak vynesl na denní světlo a nechal se osvítit. Doba expozice trvala od nejkratší doby asi minutu až po přibližně hodinu (při zatažené obloze). Obraz se odnesl dovnitř budovy, kde se omyl v tekoucí vodě, aby se odstranil nenaexponovaný povlak a usušil se. Tak vznikla jasně čitelná kopie výkresu s bílou čárou na tmavě modrém pozadí. Tato kopie měla neomezenou odolnost vůči světlu a vůči vodě.
Odkazy
Reference
- ↑ Mike Ware. Cyanotype: the history, science and art of photographic printing in Prussian blue. [s.l.]: ANSWAR, 1999. Dostupné online. ISBN 1900747073.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Diazotypie na Wikimedia Commons
Související články
Literatura
- Man And His Machines: Electric Blue Printing Machine. The World's Work: A History of Our Time. Listopad 1915, roč. XXXI, s. 113. Dostupné online [cit. 2009-08-04].
