Egyptská kniha mrtvých: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 7. 10. 2013, 17:09

Egyptská kniha mrtvých je mimořádně důležité a nejznámější dílo egyptské duchovní literatury.

Umělý název Egyptská kniha mrtvých zavedl J. F. Champollion (v návaznosti na arabský název Kniha mrtvého muže), který měl být první, kdo ji přeložil do moderního jazyka. Překlad se však ztratil, neboť jeho žák se zmocnil všech jeho rukopisů a chtěl je vydávat za svá díla. Bratru J. F. Champolliona se podařilo získat větší část z nich zpět a vydat je pod jménem skutečného autora. Díky tomu se zachoval slovník a gramatika rozluštitele egyptštiny. Sami starověcí Egypťané ji však označovali názvem „Kapitoly o vycházení z hmotného světa do Bezbřehé záře“.

Odkazy

Související články

Aniho papyrus - nejkrásnější exemplář Egyptské knihy mrtvých, dnes v Britském muzeu v Londýně.

Externí odkazy

Mystika a schizofrenie - kniha porovnávající zkušenosti mystické smrti a znovuzrození a zkušenosti psychiatrických pacientů

Literatura

Jaromír Kozák: Egyptská kniha mrtvých, Praha 2001-3, 3 svazky
Jaromír Kozák: Aniho papyrus - Nejkrásnější Egyptská kniha mrtvých, Praha 2006

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Šablona:Link GA Šablona:Link GA Šablona:Link GA

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 Umělý název ''Egyptská kniha mrtvých'' zavedl J. F. [[Jean-François Champollion|Champollion]] (v návaznosti na arabský název ''Kniha mrtvého muže''), který měl být první, kdo ji přeložil do moderního jazyka. Překlad se však ztratil, neboť jeho žák se zmocnil všech jeho rukopisů a chtěl je vydávat za svá díla. Bratru J. F. Champolliona se podařilo získat větší část z nich zpět a vydat je pod jménem skutečného autora. Díky tomu se zachoval slovník a gramatika rozluštitele [[egyptština|egyptštiny]]. Sami starověcí Egypťané ji však označovali názvem „Kapitoly o vycházení z hmotného světa do Bezbřehé záře“.<br />
-V obecném povědomí je zafixována jako svitek, který se od počátku Nové říše v [[Egypt]]ě (přibližně 1550 př.n.l.) vkládal zemřelým do hrobu. Toto však není doba jejího vzniku, protože má úzkou vazbu s [[Texty pyramid]] a je formou [[Texty rakví|Textů rakví]]. Podle egyptských písařů byly její jednotlivé kapitoly nacházeny již od poloviny 1. dynastie, takže se podle nich ani nejednalo o egyptské dílo. Rovněž představa, že jde o papyrový svitek je příliš omezující, protože jednotlivé kapitoly byly zaznamenávány i na nejrůznější předměty pohřební výbavy a později dokonce i na obinadla [[mumie]]. Texty byly většinou napsané na [[papyrus|papyrových]] svitcích, ale některá zaříkadla mohla být napsaná přímo na rakvích, amuletech, na zdech hrobek, na soškách a na sochách. Papyrové svitky bývaly umístěny v rakvi vedle těla, nebo byly zabaleny v obinadlech mumie. Někdy se také vkládaly do dutých sošek Ptah-Sokar-Usira, memfidského pohřebního božstva. Obvykle byly texty psány [[Egyptské hieroglyfy|hieroglyfickým]] písmem, ale mohly být také napsány písmem kurzívním, hieratickým nebo démotickým a byly doprovázeny černobílými, nebo barevnými ilustracemi tzv. vinětami.<br />
-Zachovalo se mnoho exemplářů Egyptské knihy mrtvých, ani dva z nich však nejsou totožné co do rozsahu použitých kapitol a jejich řazení. Klíč, podle něhož byly jednotlivé svitky sestavovány není znám. Určitě nemohlo záležet na přání majitele, nebo jeho rodiny, protože se původně jednalo o ultratajné dílo, k němuž neměl přístup ani [[faraon]]. Je tudíž možné, že vykrádání hrobek nebylo motivováno jen získáním pokladů, ale především těchto svatých textů. Později se z vkládání knihy mrtvých do hrobu stal průmysl a začaly se objevovat i jen nápodoby textu na svitku. Mohly být použité také pouhé názvy kapitol.<br />
-Z celkového rozsahu ''Egyptské knihy mrtvých'' známe jen zlomek, totiž 205 námi číslovaných zaříkadel (kapitol) a větší počet nečíslovaných modliteb. Je-li Egyptská kniha rozšířením ''Textů rakví'', znamenalo by to, že máme k dispozici zhruba třetinu díla.<br />
-Hlavním účelem ''Egyptské knihy mrtvých'' bylo poskytnou mrtvému sbírku zaříkadel, která měla zajistit bezpečný přechod do posmrtného života a pohyb v záhrobí. V zaklínadlech dominoval [[kult]] Usira. Cílem bylo ztotožnění s tímto bohem, protože právě Usir rozhodoval o způsobilosti k posmrtnému životu.
-Texty poskytují cenné rady o tom, kdy a kam mají být umístěny amulety při mumifikaci, vyjadřují představu Egypťanů o posmrtném životě. Nejdůležitější kapitolou Knihy mrtvých je asi kapitola 125, která popisuje závěrečný soud mrtvého před Usirem. Zde je obsažen i morální kodex starého Egypta.
-Pokud jde o uspořádání kapitol v novodobých publikacích, dnešní [[Egyptologie|egyptologové]] se řídí podle systému, který v roce [[1842]] zavedl Karel Richard [[Lepsius]]. Zaklínadla jsou číslována jako kapitoly a jako hlavní předloha jim slouží opis Knihy mrtvých Iufancha z Ptolemaiovského období. Tento exemplář má 165 kapitol. Tento systém je nevyhovující, protože nepokrývá všechny známé kapitoly a navíc je fixuje ve zjevně zpřeházeném pořadí. Může-li být řazení jednotlivých kapitol otázkou diskuze, Známe nepochybný začátek knihy (1. kapitola) a její konec (191. kapitola).<br />
-Všechny kapitoly lze rozdělit do náledujících kategorií:<br />
-modlitby užívané za života<br />
-modlitby užívané při průchodu záhrobím<br />
-"dějové kapitoly" (Popis putování duše záhrobím)<br />
-amulety<br />
-Na konci [[Ptolemaiovci|Ptolemaiovského]] období byly pohřební texty kratší a Knihu mrtvých nahrazovala Kniha dýchání nebo Kniha neustávající věčnosti. Mohly být napsány na jeden list papyru a svinuté uložené vedle hlavy a nohou zemřelého. I nadále však plnily svou ochranou funkci.