Diazotypie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Blueprint plánu

Diazotypie, blueprint nebo modrák (dříve též diazografie) je fotografický proces a typ reprodukce papírových předloh, obvykle technických nákresů, architektonických nebo strojírenských dokumentů pomocí kontaktního procesu na fotocitlivý papír. Pojmem blueprint se označuje jakýkoliv podrobný plán. Proces byl vynalezen v 19. století a umožnil rychlou a levnou reprodukci dokumentace používané ve stavebnictví a strojírenství. Modrák byl charakteristický bílými čarami na modrém pozadí, negativně vzhledem k originálu. Proces neumožňoval reprodukci barev nebo odstínů šedé. Technologie byla opuštěna s nástupem xerografie a skenerů.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Proces diazotypie je v podstatě shodný s kyanotypií, kterou vyvinul britský astronom a fotograf sir John Herschel v roce 1842.[1] Stručně jde o fotografickou techniku využívající fotocitlivosti železitých solí, které se nanesou na papír.

Podobný postup se používal při ofsetovém tisku.

Pro blueprinty se používaly nejrůznější základní materiály, například len, který se však časem zmenší, dále pergamenový papír a později různé polyesterové fólie, například mylar.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Po téměř jedno století své historie se používala diazotypie pro své nízké náklady ke kopírování výkresů. Poté, co byla vynalezena, našla široké uplatnění, zejména v loďařství a při výrobě železničních lokomotiv a vozového parku.

Potažený materiál citlivou vrstvou a připravený k použití měl trvanlivost pouze dva dny.

Kopírování obrazů mělo typický postup. Do dřevěného rámu s odpruženou zadní deskou (podobně jako je rám obrazu s předním sklem) se vložil výkres na připravený citlivý materiál. Ten se pak vynesl na denní světlo a nechal se osvítit. Doba expozice trvala od nejkratší doby asi minutu až po přibližně hodinu (při zatažené obloze). Obraz se odnesl dovnitř budovy, kde se omyl v tekoucí vodě, aby se odstranil nenaexponovaný povlak a usušil se. Tak vznikla jasně čitelná kopie výkresu s bílou čárou na tmavě modrém pozadí. Tato kopie měla neomezenou odolnost vůči světlu a vůči vodě.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Mike Ware. Cyanotype: the history, science and art of photographic printing in Prussian blue. [s.l.]: ANSWAR, 1999. Dostupné online. ISBN 1900747073. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Man And His Machines: Electric Blue Printing Machine. The World's Work: A History of Our Time. Listopad 1915, roč. XXXI, s. 113. Dostupné online [cit. 2009-08-04].