Dispozitivní právní norma: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Úpravy, návrh na sloučení
návrh na sloučení pryč, příklad
Řádek 1: Řádek 1:
'''Dispozitivní právní norma''' je taková [[právní norma]], od jejíž dispozice je možné se odchýlit. Adresáti takové normy si mohou dohodnout vlastní pravidla, pokud tak neučiní, platí dispozitivní právní norma. Jejím opakem je [[Kogentní právní norma|právní norma kogentní]].
{{Sloučit|Právní norma|do}}
'''Dispozitivní právní norma''' je taková [[právní norma]], od jejíž dispozice je možné se odchýlit. Jejím opakem je [[Kogentní právní norma|právní norma kogentní]].


Dispozitivní právní normy jsou typické zejména pro [[soukromé právo]]. Umožňují účastníkům [[Právní vztah|právního vztahu]] určitou volnost v uspořádání vzájemných práv a povinností dohodou. Obvykle se v takové normě objevuje formulace typu „…, není-li dohodnuto jinak“. Jinými slovy stanovuje pravidlo, které však nemusí platit v případě, že se strany práv a povinností vyplývajících z normy dohodnou jinak.
Dispozitivní právní normy jsou typické zejména pro [[soukromé právo]]. Umožňují účastníkům [[Právní vztah|právního vztahu]] určitou volnost v uspořádání vzájemných práv a povinností dohodou. Obvykle se v takové normě objevuje formulace typu „…, není-li dohodnuto jinak“. Jinými slovy stanovuje pravidlo, které však nemusí platit v případě, že se strany práv a povinností vyplývajících z normy dohodnou jinak.

Příkladem dispozitivní právní normy může být ustanovení § 561 odst. 1 [[občanský zákoník (Československo, 1964)|občanského zákoníku]], podle kterého má právo volby způsobu splnění [[závazek|závazku]] dlužník, ledaže se účastníci dohodnou jinak.


{{Portály|Právo}}
{{Portály|Právo}}

Verze z 7. 12. 2012, 10:51

Dispozitivní právní norma je taková právní norma, od jejíž dispozice je možné se odchýlit. Adresáti takové normy si mohou dohodnout vlastní pravidla, pokud tak neučiní, platí dispozitivní právní norma. Jejím opakem je právní norma kogentní.

Dispozitivní právní normy jsou typické zejména pro soukromé právo. Umožňují účastníkům právního vztahu určitou volnost v uspořádání vzájemných práv a povinností dohodou. Obvykle se v takové normě objevuje formulace typu „…, není-li dohodnuto jinak“. Jinými slovy stanovuje pravidlo, které však nemusí platit v případě, že se strany práv a povinností vyplývajících z normy dohodnou jinak.

Příkladem dispozitivní právní normy může být ustanovení § 561 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého má právo volby způsobu splnění závazku dlužník, ledaže se účastníci dohodnou jinak.