Pulzační motor: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m kat.
VolkovBot (diskuse | příspěvky)
Řádek 31: Řádek 31:


[[af:Polsende straalmotor]]
[[af:Polsende straalmotor]]
[[ar:محرك نفاث نبضي]]
[[de:Verpuffungsstrahltriebwerk]]
[[de:Verpuffungsstrahltriebwerk]]
[[en:Pulse jet engine]]
[[en:Pulse jet engine]]

Verze z 13. 10. 2008, 10:06

Schéma pulsačního motoru.
První část cyklu: vniknutí vzduchu (1), smísení s palivem (2).
Druhá část: uzavření lamel nebo záklopky (3), zapálení směsi vzduchu a paliva (4) pohání letadlo.

Pulzační motor je reaktivní motor jednoduché konstrukce, fungující na podobném principu jako náporový motor.

Princip fungování

Pulzační motor funguje na velmi jednoduchém principu spalování směsi paliva a vzduchu ve spalovací komoře. Oproti náporovému motoru dosahuje vyššího výkonu při rychlostech nepřesahující rychlost zvuku (nadzvukový pulzní motor se nevyrábí), díky použití lamel, které uzavřou nasávací otvor a vytvoří tak uzavřenou spalovací komoru s výstupní tryskou. Proces nasátí vzduchu, vytvoření směsi s palivem a jeho zapálení je velmi rychlý a proběhne jich několik desítek během sekundy.

Podobně jako u náporového motoru také pulzační motor je možné používat až při dosažení určité rychlosti potřebné pro jeho fungování - tato rychlost je obvykle přes 200 km/h. Tato rychlost bývá udělena vystřelením letadla například z katapultu, nebo startovacími raketovými motory (na tuhé palivo k jednomu použití).

Pulsační motor je za letu rozeznatený díky charakteristickým kroužkům žhavých plynů, které vylétají ze spalovací trysky a včetně bzučivého zvuku, který vydává.

Využití

  • Modelářství
  • Jednoduché bezpilotní letouny
  • Řízené střely

V současné době je využítí náporových motorů minimální, kromě využití v modelářství kvůli dosažené realističnosti se takřka nevyužívají. Známé využití náporového motoru bylo u letounové střely Fi 103 (V-1) Německem ve 2. světové válce.

Související články

Externí odkazy