Sociální kontrola

Sociální kontrola patří mezi další mechanismy procesu socializace, které určují, co je v jednání mezi lidmi správné a žádoucí a které jednání je naopak třeba postihovat sankcemi. Různé formy sociální kontroly se pohybují na škále od přímého a otevřeného donucení až po ty nejjemější podoby manipulace. V tradičních společnostech bývalo násilné donucení velice časté a také samotný proces socializace byl podložen nekompromisní mocí hlavy rodiny a širokými, hluboko do soukromí zasahujícími pravomocemi církevních či světských autorit. V moderní společnosti se k hrubé síle a k otevřenému tlaku sahá spíše jen v případech, kdy skrytější formy kontroly lidského chování selhávají.

Moderní společnost klade velký důraz na to, aby sociální kontrola byla zvnitřněna (internalizována), tedy aby se jednotlivec dobrovolně a jakoby z vlastní vůle a iniciativně ztotožnil s požadavky, které jsou na něj kladeny. Tímto způsobem se slaďuje heslo svobody rozhodování jednotlivce s konkrétními potřebami firem na odbyt svého zboží a se zájmem státu mít kontrolu nad jednáním svých občanů. Určitá míra sociální kontroly je pro existenci společnosti nezbytná. Bez ní by společnost nebyla schopna udržet řád a řešit propukající konflikty. bez určité míry sociální kontroly by se lidé jen obtížně domlouvali na společných hodnotách a jen stěží by bli schopni zapojovat se do nejrůznějších forem koordinovaného úsilí.

Nežádoucí je ovšem nadměrný stupeň sociální kontroly a její nepokrytě donucující charakter, jak je známe z tradičních společností. Nežadoucí je také nekritické podléhaní důmyslným skrytým mechanismům manipulace, které působí nejen skrze reklamu, ale mnohdy také prostřednictvím masových médií a skrze demagogickou propagandu politiků. Moderní člověk by měl být schopen rozpoznat manipulativní prvky sociální kontroly do té míry, aby oproti nim nebyl podobně bezbranný, jako byli bezbranní vůči utlačivým formám sociální kontroly lidé žijící ve společnosti tradiční.