Skaláci (opera)
| Skaláci | |
|---|---|
.jpg) Skladatel Gustav Roob | |
| Základní informace | |
| Žánr | opera (lyrické drama) |
| Skladatel | Gustav Roob |
| Libretista | Břetislav Ludvík |
| Počet dějství | 1 |
| Originální jazyk | čeština |
| Datum vzniku | 1907 |
| Premiéra | 29. listopadu 1929, Plzeň, Městské divadlo |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Skaláci je opera (podle označení autorů „lyrické drama“) o jednom jednání, Op. 46, českého skladatele Gustava Rooba na libreto českého spisovatele a dramatika Břetislava Ludvíka (1882–1856). Byla napsána roku 1907, ale premiéru měla až 29. listopadu 1929 v Městském divadle v Plzni.[1]
Vznik, charakteristika a historie
[editovat | editovat zdroj]Skladatel Gustav Roob napsal řadu hudebně dramatických děl, z nichž některé byly vyznamenány různými cenami, s jejich uváděním však neměl štěstí: napsal sedm oper, než byla vůbec uvedena první z nich. Skaláci byla v pořadí druhá Roobova opera (po V temnotách duše).[2][pozn. 1] I když její libretista, novinář, herec a divadelník Břetislav Ludvík byl z okruhu Jaroslava Haška a psal především veselohry a komické scénky, námět Skaláků je ryze veristická tragédie.
Skaláci byli napsáni roku 1907[2], u Národního divadla však s nimi Roob nepochodil. Operu nakonec přijala k nastudování zpěvohra Městského divadla Královských Vinohrad, respektive její hudební ředitel Ludvík Vítězslav Čelanský, a ohlásila její uvedení v sezóně 1913/1914 společně s dalšími dvěma Roobovými aktovkami Srdce Pikangovo a Host.[3][4] Z nich však vinohradská zpěvohra nakonec uvedla jen Srdce Pikangovo, a to se značným zpožděním až roku 1918.
Poté, co byl vinohradský zpěvoherní soubor roku 1919 donucen opustit Divadlo na Vinohradech a začít fungovat na komerční bázi, nebyla už na provedení Skaláků naděje. Opery se ujal Bedřich Jeřábek, tehdy ředitel Městského divadla v Plzni, a premiéra Skaláků byla ohlašována na sezónu 1924–25[5] (a pak znovu na sezónu 1925/26[6]), avšak i zde došlo k průtahům a Skaláci byli nakonec uvedeni až za ředitele Karla Veverky (a v jeho režii) na sklonku roku 1929. Skladatel byl premiéře přítomen a byl vyvolán a srdečně aklamován.[7] Národní listy hlásily „velký úspěch“.[8]
Ve skutečnosti však bylo přijetí u kritiky i obecenstva vlažné; opera vzniklá roku 1907 byla o dvaadvacet let později přece jen tematicky i stylově zastaralá. Recenzent Šumavanu mínil: „Po stránce hudební lze mnohé vytknouti, což lze shrnouti v ten smysl, že dramatické schopnosti Roobovy nestačí na libreto tak dramatické. Poznáte to již z toho, jak Roob v nejdramatičtějších místech nenalézá polyfonického výrazu a uchyluje se příliš často k pouhému oktávovému postupu. Jsou tam ovšem i místa dobré komposice, pěkné melodie i výrazného podmalování, ale ta asi sotva uchrání celku.“ Z protagonistů nejvíce zaujal František Zavřel v dramaticky vděčné úloze padoucha Kaleny.[7]
V jiných divadlech už Roobovi Skaláci uvedeni nebyli. Vzápětí po uvedení Skaláků tisk ohlašoval, že plzeňské divadlo přijalo k provozování další Roobovu operní aktovku Host (z roku 1909), avšak ta nikdy inscenována nebyla.[8][4]
Setkání s Gustavem Roobem v polovině 20. let popisuje Amálie Kutinová ve své knížce Gabra a Málinka v Praze (1942); zmiňuje jeho potíže s odbytem svých oper i naději na uvedení Skaláků v Plzni.[9]
Osoby a první obsazení
[editovat | editovat zdroj].JPG)
| osoba | hlasový obor | premiéra (29. listopadu 1930)[7] |
|---|---|---|
| Jonáš Jílek, mlynář a skalák | bas | Schwarz |
| Jílková, jeho žena | mezzosoprán | Anna Kasalová(-Němcová) |
| Liduška (Lidka), jejich dcera | soprán | Marie Budíková |
| Hroneš, mlynářský chasník | tenor | Javorský |
| Kalena, skalák | baryton | František Zavřel |
| Pavlík, starý vysloužilec a skalák | bas | … |
| Skaláci, lid | ||
| Dirigent: Ferdinand Ledvina | ||
| Režie: Karel Veverka | ||
Děj opery
[editovat | editovat zdroj]V Prokopském údolí žijí mlynář Jonáš Jílek se svou ženou a dcerou Liduškou. V kopcích nad údolím jsou lomy a i Jílek si přivydělává jako skalák. Liduška je zamilována do mlynářského chasníka Hroneše a má to štěstí, že ani její rodiče se jejich případnému sňatku neprotiví.
Avšak na Lidušku si myslí i skalák Kalena. Nejenže ho však dívka nemá ráda, ale Kalena má špatnou pověst (jak vypráví starý vysloužilec a skalák Pavlík): prý je zvrhlík a zuřivec. Ani on však neví, že Kalena zabil svou první ženu pro nevěru. Přetrvávající hněv s výčitkami svědomí Kalenu připravují o rozum. Přesto si troufá požádat Jonáše o Liduščinu ruku. Když mlynář jeho žádost přirozeně odmítne, začne mu Kalena připravovat pomstu.
Zrána pracuje Jonáš v lomu; seká kámen, jsa spuštěn po skále na přivázaném laně. Kalena nahoře provaz podřízne, a když se lano přetrhne, zřítí se Jonáš se skály a zabije se. Kalena je chycen a skaláci se na Jonášově pohřbu, vedle truchlící rodiny, loučí se svým druhem.[10]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Podle Roobova vlastního vyjádření v dobovém tisku; pozdější prameny (Český hudební slovník) uvádějí jiné posloupnosti a dataci vzniku Skaláků rokem 1909.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 236.
- ↑ a b Divadlo – Nová česká opera. Večer. 1915-11-24, roč. 2, čís. 287, s. 5 (příloha). Dostupné online [cit. 2020-12-23].
- ↑ Divadlo – Nové předplacení v Městském divadle na Král. Vinohradech. Národní listy. 1913-08-08, roč. 53, čís. 216, s. 4. Dostupné online [cit. 2020-12-23]. ISSN 1214-1240.
- ↑ a b VYSKOČIL, Quido Maria. Feuilleton – Host. Hudební zpravodaj. 1939-03-31, roč. 8, čís. 2–3, s. 6–7. Dostupné online [cit. 2020-12-23].
- ↑ Městské divadlo v Plzni. Salon. 1924 Vánoce, roč. 3, čís. 7, s. 49. Dostupné online [cit. 2020-12-23].
- ↑ BARTOVSKÝ, Josef. Plzen. Listy Hudební Matice. 1925-10-15, roč. 5, čís. 1, s. 26–27. Dostupné online [cit. 2020-12-23].
- ↑ a b c –P. Divadlo – Zpěvohra Městského divadla v Plzni. Šumavan. 1929-12-04, roč. 61, čís. 94, s. 3. Dostupné online [cit. 2020-12-23].
- ↑ a b Z kulturního života – Host. Národní listy. 69, roč. 1929-12-29, čís. 9, s. 356. Dostupné online [cit. 2020-12-23]. ISSN 1214-1240.
- ↑ KUTINOVÁ, Amálie. Gabra a Málinka v Praze [online]. Praha: Městská knihovna v Praze, 2018-03-26 [cit. 2020-12-23]. Kapitola Mistr Gustav Roob, s. 81–97. Dostupné online.
- ↑ Podle BRANBERGER, Jan. Svět v opeře. Praha: Orbis, 1947. 805 s. S. 402.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 236.