Sekvenční fotografie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Eadweard Muybridge, sekvenční snímky pohybu psa.

Sekvenční fotografie nebo sekvenční snímání nebo sekvenční expozice (z lat. sequentia - pořadí) je výrazová forma fotografie, která zobrazuje fotografický záznam děje v řadách nebo sériích více snímků za sebou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pionýři chronofotografie vyvinuli na konci 19. století nové metody sériového snímání, aby mohli zkoumat jednotlivé fáze pohybu. Eadweard Muybridge se začal o pohyb zajímat v roce 1873[1] a roku 1878 se mu podařilo vyhrát sázku, že kůň v klusu má všechny 4 nohy ve vzduchu. V dřevěné budově postavil 24 fotografických přístrojů[1], na jeden okraj závodiště zavěsil bílý horizont a na druhý umístil v pravidelných intervalech řadu fotoaparátů. Přes dráhu položil provázky, které v okamžiku, kdy je běžící kůň přetrhl, postupně uvolnily pružinové závěrky fotoaparátů.[2] Již tenkrát Muybridge použil expoziční doby až 1/6000 sekundy. Většinu snímků exponoval 1/1000 sekundy, na tu dobu také velmi krátkým expozičním časem.[1]

Žena scházející ze schodů z díla The Human Figure in Motion, Eadweard Muybridge. Tato sekvence inspirovala Marcela Duchampa k malbě díla Akt sestupující po schodišti


Nápad využít sérii fotografií pro vytvoření iluze pohybu měl také Antoine Claudet, student Louise Daguerra působící v Londýně. Tyto historické série sekvenčních obrázků byly důležitým impulsem k rozvoji „pohyblivých obrazů“ kinofilmu.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Odpálení komínu, Frankfurt am Main, Německo.

Současní výrobci umožňují v běžných fotoaparátech používat funkci sekvenčního snímání. Při sekvenčním fotografování se z časových důvodů pořizují snímky se stejným zaostřením a stejnou expozicí.[3] Běžné digitální i klasické fotoaparáty dokáží snímat rychlostí 2-3 snímky za sekundu, výkonnější DSLR 5 sn/sec. Přístroje určené pro profesionály snímají 8-10 snímků za sekundu v plné kvalitě.[4]

Počet a rychlost snímků u digitálních přístrojů záleží na kapacitě vyrovnávací paměti a velikosti a rychlosti paměťové karty.[4] U klasických fotoaparátů záleží na rychlosti převíjení filmu a jeho délce.[3]

Dalším typem sekvenční fotografie je intervalová expozice, u které lze ručně nastavit prodlevu mezi jednotlivými expozicemi.[3]

Příklady[editovat | editovat zdroj]

Velmi populární jsou snímky, na kterých je současně zobrazen například strom nebo architektura v různých ročních obdobích.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Petak.doc [online]. ITF Opava, [cit. 2008-07-10]. Dostupné online.  
  2. Velká obrazová všeobecná encyklopedie.
  3. a b c http://www.grafika.cz/art/df/clanek1673710183.html
  4. a b http://www.megapixel.cz/sekvencni-snimani

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]