Seiligerův cyklus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Seiligerův cyklus nebo Seiligerův oběh je ideální tepelný oběh sestávající z vratných změn. Seiligerův cyklus popisuje práci stroje, kde přívod tepla probíhá smíšeně při poloze pístu v horní úvrati i během expanze a odvod tepla se uskutečňuje ve velmi krátkém čase - bez změny pohybu pístu. Seiligerův cyklus představuje kombinaci Ottova a Dieselova cyklu, které jsou jeho limitními stavy. Jako takový jej lze použít pro oba typy spalovacích motorů při vhodném poměru jeho parametrů.

Diagram Seiligerova cyklu[editovat | editovat zdroj]

Znázornění Seiligerova cyklu v pV diagramu.

Jednotlivé fáze Seiligerova cyklu znázorňuje diagram vyjadřující závislost tlaku od objemu (pV diagram). Zanesením všech pěti fází cyklu do jednoho diagramu získáme oblast ohraničenou dvěma adiabatami, dvěma izochorami a jednou izobarou. Obsah této oblasti odpovídá práci vykonané strojem

  • křivka mezi body 1 a 2 – adiabatická komprese
  • křivka mezi body 2 a 3 – izochorický přívod tepla
  • křivka mezi body 3 a 4 – izobarický přívod tepla
  • křivka mezi body 4 a 5 – adiabatická expanze
  • křivka mezi body 5 a 1 – izochorický odvod tepla

Účinnost Seiligerova cyklu[editovat | editovat zdroj]

Účinnost Seiligerova cyklu závisí pouze na:

  • kompresním poměru, tj. poměru objemu ve stavu 1,5 k objemu ve stavu 2,3 (ε)
  • exponentu adiabaty – Poissonově konstantě (k)
  • množství izobarickém přivedeného tepla, tj. poměru objemu ve stavu 4 k objemu ve stavu 2,3 (ρ)
  • množství izochoricky přivedeného tepla, tj. poměru tlaku ve stavu 3,4 k tlaku ve stavu 2 (λp)

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Seiligerov cyklus na slovenské Wikipedii.