Satyr
Satyr (latinsky Satyri) je v řecké mytologii synem boha Herma nebo Siléna.
Satyrové jsou zařazováni mezi polobohy, spíše však mezi horské a lesní démony. Byli průvodci boha vína Dionýsa, také bývali v družinách boha Pana. Zobrazováni jsou většinou jako napůl člověk a napůl kozel, s kučeravými vlasy, špičatýma ušima, tupým nosem, s růžky, oháňkou a kozlíma nohama.
V pozdější době se tato podoba zjemňuje.
Byla to nezvedená veselá cháska, pohybovali se ve skupinách, milovali víno i všelijaké jiné požitky, byli prostopášní, pronásledovali nymfy, tančili a provozovali hudbu, zejména na flétnu, sýrinx, dokonce i dudy. Uvádí se, že byli v podstatě zbabělí.
V mytologii jsou většinou ztotožňováni s mužskou sexuální silou, v řeckém a římském umění jsou často zobrazováni s erekcí.
Bývali viděni i jako pastýři stád. K lidem nebyli právě vstřícní, přepadali pastýře a strašili poutníky. Podobali se jiným lesním polobohům - Silénům, se kterými se dobře snášeli.
Pojmenování satyrů je původem řecké, s latinskými satura či satira určitě nijak nesouvisí, takže slova satira a satyr příbuzná nejsou. Ale to je vše, co se o výrazu satyr dá vyčíst v etymologických knihách.
Původ tohoto řeckého slova je nejasný. Jisté ale je, že takříkajíc kozí zjev těchto řeckých mytologických bytostí, s jejich růžky, kopyty i ocasy, dal vzniknout představě našich předků o čertech. Čeští čerti i v současných filmech vypadají vlastně stejně jako řečtí satyrové.
Satyr je v Českém etymologickém slovníku definován jako „prostopášná mytologická bytost v lidské podobě se zvířecími znaky“ a jak dodává Slovník spisovného jazyka českého obrazně také „velmi smyslný člověk“.
Odraz v kultuře
Satyrové byli vyobrazeni na spoustě maleb, nejznámější jsou:
- Satyros s amforou a Satyros s mladým Dionýsem (z 3. stol. př. n. l.) od Epiktéta
- bronzová soška Tančící Satyros a.j.
- novodobých soch, sošek a obrazů je nespočet
Jiné vyobrazení satyrů podávají knihy C. S. Lewise Letopisy Narnie, zfilmováno režisérem Andrew Adamsonem a to podobě blízké minotaurům, tedy bojovná zvířata jen hubenější a s hlavou kozla.
Literatura
- Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
- Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
- Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
- Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
- Löwe, Gerhard, Stoll, Heinrich Alexander, ABC Antiky
- Fink, Gerhard, Kdo je kdo v antické mytologii, 2004, ISBN 80-7218-992-1
- Neškudla, Bořek, Encyklopedie řeckých bohů a mýtů, 2003, ISBN 80-7277-125-6