Saský kněz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Saský kněz
Kresba barevných rázů saského kněze z roku 1906: ráz modrý bělopruhý, modrý šupkatý, žlutý, červený a černý bělopruhý
Kresba barevných rázů saského kněze z roku 1906: ráz modrý bělopruhý, modrý šupkatý, žlutý, červený a černý bělopruhý
Základní informace
Země původuNěmeckoNěmecko Německo
Využitíokrasný chov
Stupeň prošlechtěníušlechtilé plemeno
Směr užitkovostiokrasné plemeno
Tělesná charakteristika
Tělesný rámecstřední
Klasifikace a standard
Plemenná skupinaBarevní holubi
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah v kategorii na Commons

Saský kněz je plemeno holuba domácího pocházející z Německa. Je to středně velký holub tzv. polního typu, tvarem těla i velikostí se příliš neliší od holuba skalního. Jeho šlechtění je zaměřeno na dokonalou barvu a kresbu opeření a na rozvoj pernatých ozdob, vrkočů na hlavě a dlouhých rousů. V seznamu plemen EE se řadí do plemenné skupiny barevných holubů a je zapsán pod číslem 0466.

Je to celobarevný holub s bílou čepičkou, barevné rozhraní prochází od zobáku středem očí do záhlaví. Jméno získal díky podobnosti tohoto zbarvení s tonzurou kněží.[1] Hlava je zdobená dvěma vrkoči: předním vrkočem je kruhová čelní péřová růžice, zadní vrkoč je tvořený lasturovitou, bohatě propeřenou chocholkou. Pernaté ozdoby doplňují dlouhé rousy vyrůstající z běháků, doplněné supímy pery, které rostou z lýtek ptáka. Chová se jen v několika barevných rázech: černém, modrém, červeném a žlutém bělopruhém nebo šupkatém a v rázu modrém bezpruhém. Je to ryze okrasné plemeno,[2] které však lze chovat i volně, jen před výstavou by měli být ptáci zavření v prostorném holubníku, aby si nepoškodili rousy.[1] Holoubata odchovává saský kněz dobře, ale v chovné sezóně je doporučeno zkrátit rousy, aby nedocházelo k vyhazování vajec a mláďat z hnízd.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c BAUER, Wilheim. Chováme holuby. Praha: Nakladatelství Víkend, 2010. 91 s. ISBN 978-80-7433-030-8. S. 46. 
  2. HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. Kapitola Okrasný chov, s. 192. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BAUER, Wilheim. Chováme holuby. Praha: Nakladatelství Víkend, 2010. 91 s. ISBN 978-80-7433-030-8. S. 77. 
  • HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]