Saluki

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Saluki, saluka či perský chrt, je íránské psí plemeno vyšlechtěné především pro lov gazel [1]. Dnes je chována spíše jako společenský nebo dostihový pes.

Saluki
Saluki dog breed.jpg
Základní informace
Země původu Írán
Využití Dostihový pes, společník
Tělesná charakteristika
Hmotnost 14-25 kg
Výška † 58 – 71 cm
Barva Jedno-dvoubarevné až tříbarevné. Nejčastější je čistě bílé nebo krémové
Klasifikace a standard
Skupina FCI Chrti
Sekce FCI Dlouhosrstí chrti
ČMKU standard
† výška uváděna v kohoutku

Historie[editovat | editovat zdroj]

Saluki je velmi staré íránské plemeno. První zmínky o podobných psech nalezneme již kolem roku 4 000 př. n. l.[2] Tyto informace pocházejí hlavně z oblasti dnešního Egypta.[2] Povětšinou se jedná o nástěnné malby. Psi velmi podobni dnešní saluce se nacházejí na nástěnných malbách v hrobce krále Thutmose III.[3], což byl panovník starověkého Egypta, dokonce jeden z nejznámějších. Islamisté věří, že psi a prasata jsou nečistá zvířata, právě saluce ale byla udělena zvláštní "výjimka" a proto se jako jediné psí plemeno může skutečně chovat i v muslimské rodině.[3] Už v době Thutmose III. existovaly dva typy saluk — dlouhosrstá a krátkosrstá. Tyto dvě varianty můžeme nalézt dodnes, avšak rozšířenější je varianta dlouhosrstá.

Egypťané měli saluky velmi v lásce, svědčí o tom i nástěnná kresba s faraónem Antefem, který žil okolo 3. tisíciletí př. n. l. Kresba znázorňuje faraóna sedícího na zlatém trůnu, u jehož nohou leží dlouhosrstá saluki. Ve faraónově hrobce byl nalezen papyrus pojednávající o faraónově oblíbené feně jménem "Bílá Gazela", která nejvíce připomíná saluki nebo sloughi.[3] Bůh Anubis má lidské tělo a hlavu chrta, která nápadně připomíná tu, kterou mají saluky.

Saluky byly a pořád jsou oblíbené i u Beduínů, ale také u kmene Djafí. V době před naším letopočtem byla dobrá saluka mnohem cennější než velbloud a lidé si jí velmi cenili.[2]

První saluki v Evropě se objevila v Anglii, kam ji dovezl Hamilton Smith. To se stalo v 1840.[2] Ale za první opravdovou chovatelku saluk v Evropě je považována Florence Amherst. Ta se začala zabývat chovem tohoto plemene v roce 1895.[4] Tento rok dovezla z oblasti Al Salihah pár saluk. V Německu se zase první saluky objevily na konci 19. století, kdy je přivezl hrabě von der Schulenberg.[4]

Dnes je saluki velmi oblíbená i v České republice, kde se nachází několik chovných stanic. K původnímu účelu lovení gazel ji používají už jen Beduíni, jinak je to spíše dostihový pes a společník.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Saluki má typickou chrtí postavu, je štíhlá, elegantní. Hlava je dlouhá, nešená vzpřímeně na dlouhém krku; čelní sklon mírný, uši svěšené. Hrudník je úzký, avšak hluboký, elegantní křivkou přechází ve vtažené břicho. Ocas je dlouhý, nízko nasazený a svěšený.

Kohoutková výška se obvykle pohybuje v rozmezí 60 a 70 cm, feny mohou být i menší. Srst je jemná a hladká. Vyskytují se dvě varianty: první (běžnější) s třásněmi na uších a opeřením na nohách a druhá zcela hladkosrstá. Barevnost se pohybuje od bílé přes zlatou, rezavou a černostříbrnou až k trikolorní (černá, bílá, tříslová). Oči a nos jsou tmavé.

Bílá saluka

Povaha[editovat | editovat zdroj]

Jako ostatní chrti je saluki nezávislý, aristokratický pes se silným loveckým instinktem. Doma je klidná, k cizím lidem se chová odměřeně. O ní i o ostatních chrtech se říká, že "loví očima".[5] To znamená, že pokud něco uvidí, rozběhne se za tím, proto není vhodné pouštět ji z vodítka — je totiž velmi těžké ji přivolat. Saluka nemá ve zvyku pána otrocky poslouchat a neudělá vše, co mu na očích uvidí, ale lze si ji vychovat alespoň do takové míry, aby byla dobrou společnicí. Na rozdíl od jiných plemen psu je saluka svobodomyslná a nezávislá, zpravidla výcvik ignoruje.

Je vhodná k hodným dětem - děti má moc ráda. Je však dominantní a velmi hrdá, proto nemá ráda necitlivé dětské hry, jako tahání za ocas nebo za uši.

Ostatní psy ignoruje, proto se hodí k psím dostihům. Nemá s cizími psy problém, ale přehnaně dominantní nebo povyšující se jedince nestrpí. Je vhodná k jiným domácím zvířatům - s kočkami vychází velmi přátelsky.

K cizím lidem se chová odtažitě, ale ne bojácně nebo agresivně. Neštěká. Je velmi nezávislá, nehodí se na hlídání.[zdroj?]

Saluki na psích dostizích

Péče[editovat | editovat zdroj]

Péče o srst[editovat | editovat zdroj]

Dlouhosrstá i krátkosrstá varianta líná pravidelně 2x do roka (na jaře a na podzim), ale jen minimálně. Dlouhosrstá varianta vyžaduje občasné pročesávání a koupání. Naopak srst krátkosrsté varianty nepotřebuje skoro žádnou péči. Většina chrtů a tím pádem i saluky nemají rády vodu, tedy ani koupání.[1]

Pohyb[editovat | editovat zdroj]

Vyžaduje hodně pohybu, nejlépe volného, ale ten je těžké jí dopřát. Je to hlavně proto, že často utíká a přivolání je velmi těžké. Takže se nedoporučuje pouštět jí z vodítka. Hodí se pro chůzi nebo běh při kole, ale ne pro plavání nebo horské túry. Ja vhodná pro psí dostihy.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b http://www.pejskar.cz/saluki-persky-chrt-372/ [online]. .  
  2. a b c d http://www.rancpohoda.cz/node/486 [online]. .  
  3. a b c FOGLE, Bruce. Velká encyklopedie psů. 6.. vyd. [s.l.] : Slovart, 2006. 409 s. S. 108.  
  4. a b http://www.ifauna.cz/psi/clanky/r/detail/6285/saluki-persky-chrt/ [online]. .  
  5. http://www.saluki.cz/?historie [online]. .  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]