Saluki

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Saluki, saluka či perský chrt, je íránské psí plemeno vyšlechtěné především pro lov gazel [1]. Dnes je chována spíše jako společenský nebo dostihový pes.

Saluki
Saluki dog breed.jpg
Základní informace
země původu Írán Írán
využití Dostihový pes, společník
Tělesná charakteristika
hmotnost 14-25 kg
výška † 58 – 71 cm
barva Jedno-dvoubarevné až tříbarevné. Nejčastější je čistě bílé nebo krémové
Klasifikace a standard
skupina FCI Chrti
sekce FCI Dlouhosrstí chrti
ČMKU standard
† výška uváděna v kohoutku

Historie[editovat | editovat zdroj]

Saluki je velmi staré íránské plemeno. První zmínky o podobných psech nalezneme již kolem roku 4 000 př. n. l.[2] Tyto informace pocházejí hlavně z oblasti dnešního Egypta.[2] Povětšinou se jedná o nástěnné malby. Psi velmi podobni dnešní saluce se nacházejí na nástěnných malbách v hrobce krále Thutmose III.[3], což byl panovník starověkého Egypta, dokonce jeden z nejznámějších. Islamisté věří, že psi a prasata jsou nečistá zvířata, právě saluce ale byla udělena zvláštní "výjimka" a proto se jako jediné psí plemeno může skutečně chovat i v muslimské rodině.[3] Už v době Thutmose III. existovaly dva typy saluk — dlouhosrstá a krátkosrstá. Tyto dvě varianty můžeme nalézt dodnes, avšak rozšířenější je varianta krátkosrstá.

Egypťané měli saluky velmi v lásce, svědčí o tom i nástěnná kresba s faraónem Antefem, který žil okolo 3. tisíciletí př. n. l. Kresba znázorňuje faraóna sedícího na zlatém trůnu, u jehož nohou leží dlouhosrstá saluki. Ve faraónově hrobce byl nalezen papyrus pojednávající o faraónově oblíbené feně jménem "Bílá Gazela", která nejvíce připomíná saluki nebo sloughi.[3] Bůh Anubis má lidské tělo a hlavu chrta, která nápadně připomíná tu, kterou mají saluky.

Saluky byly a pořád jsou oblíbené i u Beduínů, ale také u kmene Djafí. V době před naším letopočtem byla dobrá saluka mnohem cennější než velbloud a lidé si jí velmi cenili.[2]

První saluki v Evropě se objevila v Anglii, kam ji dovezl Hamilton Smith. To se stalo v 1840.[2] Ale za první opravdovou chovatelku saluk v Evropě je považována Florence Amherst. Ta se začala zabývat chovem tohoto plemene v roce 1895.[4] Tento rok dovezla z oblasti Al Salihah pár saluk. V Německu se zase první saluky objevily na konci 19. století, kdy je přivezl hrabě von der Schulenberg.[4]

Dnes je saluki velmi oblíbená i v České republice, kde se nachází několik chovných stanic. K původnímu účelu lovení gazel ji používají už jen Beduíni, jinak je to spíše dostihový pes a společník.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Saluki má typickou chrtí postavu, je štíhlá, elegantní. Hlava je dlouhá, nešená vzpřímeně na dlouhém krku; čelní sklon mírný, uši svěšené. Hrudník je úzký, avšak hluboký, elegantní křivkou přechází ve vtažené břicho. Ocas je dlouhý, nízko nasazený a svěšený.

Kohoutková výška se obvykle pohybuje v rozmezí 60 a 70 cm, feny mohou být i menší. Srst je jemná a hladká. Vyskytují se dvě varianty: první (běžnější) s třásněmi na uších a opeřením na nohách a druhá zcela hladkosrstá. Barevnost se pohybuje od bílé přes zlatou, rezavou a černostříbrnou až k trikolorní (černá, bílá, tříslová). Oči a nos jsou tmavé.

Bílá saluka

Povaha[editovat | editovat zdroj]

Jako ostatní chrti je saluki nezávislý, aristokratický pes se silným loveckým instinktem. Doma je klidná, k cizím lidem se chová odměřeně. O ní i o ostatních chrtech se říká, že "loví očima". [5] To znamená, že pokud něco uvidí, rozběhne se za tím, proto není vhodné pouštět ji z vodítka, dokud není k dokonalosti vycvičená — a to je velmi těžké. Saluka vás nikdy nebude otrocky poslouchat a neudělá vám vše, co vám na očích uvidí, ale lze si ji vychovat alespoň do takové míry, aby vám byla dobrou společnicí. Má lovecké pudy. Bude poslouchat pouze jednoho člověka, nehodí se tedy do rodiny. Jiné lidi pak neposlouchá.

Není vhodná k dětem. Je dominantní a velmi hrdá a pokud vytuší slabinu u dítěte, může na něj být i agresivní. Také nemá ráda dětské hry, jako tahání za ocas nebo za uši.

Ostatní psy ignoruje, proto se hodí k psím dostihům. Nemá s cizími psy problém, ale přehnaně dominantní nebo povyšující se jedince nestrpí. Není vhodná k jiným domácím zvířatům, protože má sklony začít je při útěku pronásledovat a udávit.[zdroj?]

K cizím lidem se chová odtažitě, ale ne bojácně nebo agresivně. Nikdy neštěká, takže to není dobrá hlídačka.[zdroj?]

Saluki na psích dostizích

Péče[editovat | editovat zdroj]

Péče o srst[editovat | editovat zdroj]

Dlouhosrstá i krátkosrstá varianta líná pravidelně 2x do roka (na jaře a na podzim), a to velmi extrémně, nehodí se tedy pro alergiky. Dlouhosrstá varianta vyžaduje častější pročesávání a koupání. Naopak srst krátkosrsté varianty nepotřebuje, kromě období línání, žádnou péči. Stačí 1x za týden vyčesat. Většina chrtů a tím pádem i saluky nemají rády vodu, tedy ani koupání.[1]

Pohyb[editovat | editovat zdroj]

Vyžaduje hodně pohybu, nejlépe volného, ale ten je těžké jí dopřát. Je to hlavně proto, že často utíká a přivolání je velmi těžké. Takže se nedoporučuje pouštět jí z vodítka. Hodí se pro chůzi nebo běh při kole, ale ne pro plavání nebo horské túry. Ja vhodná pro psí dostihy.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b http://www.pejskar.cz/saluki-persky-chrt-372/ [online]. .  
  2. a b c d http://www.rancpohoda.cz/node/486 [online]. .  
  3. a b c FOGLE, Bruce. Velká encyklopedie psů. 6.. vyd. [s.l.] : Slovart, 2006. 409 s. S. 108.  
  4. a b http://www.ifauna.cz/psi/clanky/r/detail/6285/saluki-persky-chrt/ [online]. .  
  5. http://www.saluki.cz/?historie [online]. .  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]