Rotační vakuová odparka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rotační vakuová odparka

Rotační vakuová odparka (nebo také jen rotační odparka) je laboratorní zařízení sloužící k rychlému odpaření většího množství rozpouštědla[1] a získání pevné (případně netěkavé kapalné) látky v něm rozpuštěné.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Součásti rotační vakuové odparky jsou

  • chladič s přípojkou na vývěvu,
  • odnímatelná destilační baňka s klasickým kuželovým zábrusem,
  • odnímatelná kondenzační baňka (předloha), většinou s kulovým zábrusem,
  • motor s regulací, otáčející destilační baňku kolem její osy,
  • mechanismus pro vertikální polohování aparatury,
  • vodní lázeň pro ohřev destilační baňky s regulovaným elektrickým ohřevem (u starších či levných modelů nemusí být součástí).

V horní části chladiče (případně boční, dle konkrétního provedení) bývá k dispozici hrdlo se zátkou pro možnost doplňování odpařovaného roztoku.

Princip[editovat | editovat zdroj]

Rotační vakuová odparka používá tří principů:

  • urychlení odpařování, resp. snížení bodu varu vlivem sníženého tlaku,
  • další urychlení odparu kontinuálním tvořením tenké vrstvy odpařované kapaliny na stěně rotující baňky,
  • kompenzace ochlazování odpařované kapaliny, resp. ohřev této kapaliny v lázni.

Toto zařízení je proto možné s výhodou použít nejen pro těkavá, ale i pro méně těkavá rozpouštědla jako voda, dimethylformamid, dimethylsulfoxid, apod.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VEČEŘA, Miroslav; PANCHARTEK, Josef. Laboratorní příručka organické chemie. Praha: SNTL/Alfa, 1987. S. 342.