Rogerius Křepelka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Rogerius Křepelka
Úmrtí 1811
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Rogerius Křepelka OFM (?-1811), zkráceně Roger Křepelka byl český františkán, hudebník, písař a představený několika klášterů. Do františkánského noviciátu vstoupil v roce 1763 nebo 1764 a strávil jej v plzeňském klášteře. Tam si v roce 1764 pro svou potřebu opsal latinský výklad Řehole sv. Františka, jak jim jej předkládal novicmistr Alexius Strakele. K němu později doplnil instrukce pro zpěv v chóru, jímž se nejspíš rovněž řeholníci během noviciátu zabývali.[1] Nejpozději roku 1772 byl vysvěcen na kněze, v témže roce však ještě stále studoval. Tehdy (1772) si opsal a zaznamenal přednášky v z morální teologie Medulla Theologiae Moralis.[2] Ve své osobní knihovničce si držel také rukopis duchovních cvičení, který získal stále ještě jako student v roce 1774 po zemřelém spolubratru Theodosiu Depauli.[3] Bratr Depauli náležel na sklonku života k dačickému konventu, kde tehdy zřejmě rovněž Rogerius Křepelka pobýval. V Dačicích se Křepelka podílel na hudební liturgické produkci v chrámu a opsal zde, stejně jako dříve Faustin Kordík a Epiphanius Mařan několik notovaných rukopisů.[4] Pro potřeby dačického kláštera opsal v roce 1779 rovněž provinční nekrologium českých františkánů.[5] Později zřejmě pobýval v klášteře v Kadani, kde zůstal jím psaný antifonář.[6]

Po získání kněžských i řeholních zkušeností a zřejmě i obliby mezi svými spolubratry se stal Rogerius Křepelka představeným několika klášterů. Na provinční kapitule v září 1803 byl ustanoven kvardiánem v Plzni. Tento konvent vedl rok, kdy se vystřídal se svým zástupcem (vikářem) Wilhelmem Rosipalem a do roku 1806 byl vikářem plzeňského kláštera.[7] Na další řádné provinční kapitule v roce 1806 (konala se každé tři roky) byl Křepelka převeden do Jindřichova Hradce a opět postaven do funkce kvardiána.[8] Rovněž o tři roky později (1809) byla bratru Rogeriovi svěřena funkce klášterního představeného, nyní však zřejmě v Bechyni, kde jako kvardián 15. května 1811 umírá.[9]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Posléze v klášterní knihovně františkánů v Jindřichově Hradci, dnes: Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, signatura 1 JH 37. Viz RYBA, Bohumil. Soupisy rukopisů a starých tisků z fondu Státní vědecké knihovny v Českých Budějovicích. Soupis rukopisů, které se z několika jihočeských klášterních knihoven uchovaly na místě.... České Budějovice: Státní vědecká knihovna, 1985. S. č. 281 (s. 285-286). 
  2. Rovněž později v knihovně františkánů v Jindřichově Hradci, dnes: Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, signatura 1 JH 16. Viz RYBA, Soupisy rukopisů a starých tisků z fondu Státní vědecké knihovny v Českých Budějovicích. Soupis rukopisů, které se z několika jihočeských klášterních knihoven uchovaly na místě... (cit.), č. 259 (s. 261-262).
  3. Posléze v knihovně františkánů v Bechyni, dnes: Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, signatura 1 Be 26. Viz RYBA, Soupisy rukopisů a starých tisků z fondu Státní vědecké knihovny v Českých Budějovicích. Soupis rukopisů, které se z několika jihočeských klášterních knihoven uchovaly na místě... (cit.), č. 228 (s. 223).
  4. DOKOUPIL, Vladislav. Dějiny moravských klášterních knihoven ve správě Universitní knihovny v Brně. Brno: Musejní spolek : Universitní knihovna, 1972. S. 268-269.  BAJGER, Matyáš Franciszek. Česká františkánská knižní kultura : knihovny minoritů, františkánů a kapucínů v průběhu staletí. Ostrava, 2007, s. 269 (kapitola Dačice). Rigorózní práce Otravské univerzity. [1]. DOKOUPIL, Vladislav; BAR, Přemysl. Soupis rukopisů dačických františkánů. Brno: Moravská zemská knihovna, 2011. ISBN 978-80-7051-189-3. 
  5. Knihovna dačických františkánů, deponát v Moravské zemské knihovně v Brně, signatura D 4. Viz DOKOUPIL - BAR, Soupis rukopisů dačických františkánů (cit.). DOKOUPIL, Dějiny moravských klášterních knihoven... (cit.), s. 274.
  6. Signatura františkánské knihovny v Kadani: Q XIV. Nyní v knihovně františkánů u P. Marie Sněžné v Praze. Viz KAŠPAR, Jan, Seznam knih vrácených z Památníku národního písemnictví [františkánům u P. Marie Sněžné].
  7. Liber Memorabilium conventus Plsnensis - strojopisný přepis - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, sign. 1 JH 54.
  8. Liber Memorabilium conventus Novodomensis, s. 191 - strojopisný přepis - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, sign. 1 JH 54.
  9. Liber Memorabilium conventus Plsnensis (cit.). Nekrologium české provincie františkánů.