Recepce (umění)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Recepce se v umění vztahuje k chápání díla příjemcem (divákem, čtenářem nebo posluchačem). Zahrnuje různé způsoby vnímání a zpracování děl a sahá od čtení a porozumění jednotlivcem až po reakce kritiků, kulturního sektoru a veřejnosti.[1]

Otázka recepční estetiky je založena na otevřenosti významu a smyslu, které umělecké dílo nabízí, a „pokouší se chápat dějiny literatury a umění [...] jako proces estetické komunikace“.[2]

Teprve podle očekávání, vzdělání, chápání a obzoru příjemce získává dílo svůj význam pro diváka, čtenáře či posluchače a projeví se jeho smysl.

Otevřenost uměleckého díla i nové podmínky, které přináší kulturní a společenský vývoj, dávají příležitost porozumět dílu minulého či současného umění a v každé době je zařadit do vlastního interpretačního kontextu.

Inovativní dobové umění mohlo v každé době vyvolat odmítnutí ze strany veřejnosti, jestliže  nesplňovalo očekávání, pokud jde o techniku provedení, herecké ztvárnění, zvyklosti představení nebo morální koncepty.

Obecně platí, že takové negativní reakce příjemců závisí na porovnávání s tradičními formami a pociťovaném rozporu s vytvořeným očekáváním. Pohybují se od nevšímavosti k dílu až po jeho zničení a často se liší podle společenských tříd.

Vývoj přijímání umělce je na jedné straně založen na proměnách příjemců a jejich měnících se očekávání, na druhé straně na proměnách umělce samotného.V recepci umění umělec vědomě přejímá umělecké myšlenky, formy práce a styly z minulých uměleckých epoch. Formální a obsahová interpretace díla historikem umění zkoumá jeho vztah k jiným dílům, která vznikla ve stejné nebo jiné době či epoše.

Pojem recepce umění se používá i pro způsob, jakým jsou díla přijímána veřejností. I zde lze v průběhu historie identifikovat změny ve sledování, čtení nebo poslechu záznamu díla a charakterizovat je preferovanými znaky. Změna, tedy dosavadní umělecké cítění a úsudek diváka, posluchače či čtenáře, působí také zpětně. Nejen na umělce samotného jako současníka, ale i na následné hodnocení umělců, jednotlivých děl či uměleckých stylů. Pro dějiny recepce je proto nutné zkoumat různé projevy estetického vědomí s využitím současných zdrojů a porovnávat normy související s dobou, abychom mohli pochopit jejich vývoj z dnešní perspektivy.

Příkladem recepce literatury je latinskoamerická literatura v německy mluvících zemích. Širší kruhy ji přijaly až po druhé světové válce a byla vyvolaná až Borgesovou reformou ve Francii a její zásadní zprostředkující instancí byli překladatelé, literární agenti, redaktoři, kulturní mediátoři, literární vědci, literární kritici.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rezeption (Kunst) na německé Wikipedii.

  1. Volker Meid (Vyd.): Begriffe, Realien, Methoden. Ve: Walther Killy (Vyd.): Literaturlexikon. Svazekd 14. Bertelsmann Lexikon Verlag, Gütersloh/Mnichov 1993, ISBN 3-570-04714-8, S. 288.
  2. Joachim Ritter, Karlfried Gründer (vyd.): Historisches Wörterbuch der Philosophie. Svazek 8. Schwabe & Co Ag, Basel 1992, S. 995
  3. Diana von Römer a Friedhelm Schmidt-Welle: Vorwort, ve: Lateinamerikanische Literatur im deutschsprachigen Raum, vydal Diana von Römer a Friedhelm Schmidt-Welle. Nakladatelství Vervuert, Frankfurt am Main 2007, ISBN 978-3-86527-318-5, S. 7–15, S. 8.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Wolfgang Gratzer: Rezeption/Rezeptionsforschung, musikalische. Ve: Oesterreichisches Musiklexikon. Online-vydání, Vídeň 2002 ff., ISBN 3-7001-3077-5; tiskové vydání: Svazek 4, Vydal: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Vídeň 2005, ISBN 3-7001-3046-5
  • Hans Robert Jauß: Art. Rezeption, Rezeptionsästhetik. Ve: Joachim Ritter, Karlfried Gründer (vyd.): Historisches Wörterbuch der Philosophie. (svazek 8). Schwabe & Co AG, Basel 1992, ISBN 3-7965-0115-X. S. 996–1004.
  • Rüdiger Schnell: Die Rezeption der Antike. Ve: Klaus von See (vyd.): Neues Handbuch der Literaturwissenschaft. svazek 8 (= Europäisches Hochmittelalter. vydal. Henning Krauß), S. 217–242.
  • Karlheinz Stierle: Was heißt Rezeption bei fiktionalen Texten? Ve: Poetica 7 (1975), S. 345–387

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

.