Přeskočit na obsah

Prstenec Jednorožce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Prstenec Jednorožce je dlouhá, komplexní, prstenec připomínající vláknitá formace hvězd, třikrát se obtáčející kolem Galaxie. Bylo navrženo, že se jedná o hvězdný proud vytržený slapovými silami Galaxie z Trpasličí galaxie Velký pes během procesu vzájemného slučování trvajícího přes miliardu let. Tato teorie je však zpochybňována.[1] Prstenec obsahuje hvězdy o celkové hmotnosti asi 100 miliónů hmotností Slunce (což odpovídá asi 2,5 % hmotnosti všech hvězd v Galaxii[1]) a je asi 200 000 světelných let dlouhý.[2]

Prstenec byl objeven a poprvé popsán roce 2002 astronomy z průzkumu Sloan Digital Sky Survey. Během zkoumání tohoto fenoménu a husté skupiny kulových hvězdokup podobných těm spojovaných s Trpasličí eliptickou galaxií ve Střelci objevili rovněž Trpasličí galaxii Velký pes.[3]

Polemika[editovat | editovat zdroj]

Studie z roku 2006 založená na datech z průzkumu 2MASS vrhla pochybnost na povahu "prstence", když její autoři argumentovali, že data naznačují, že prstenec je ve skutečnosti součástí pokrouceného disku Galaxie.[1] Podle pozorování prostřednictvím dalekohledu Anglo-Australian Telescope publikovaných v roce 2007 však pokroucený disk nemůže vytvořit takovouto strukturu, ta tedy musí být buď vytvořena výronem hmoty z disku nebo být mimogalaktického původu.[4]

V roce 2012 několik členů vědecké komunity zopakovalo svůj názor, podle kterého je Prstenec Jednorožce pouze zvýšením hustoty vyprodukovaným pokrouceným a potrhaným tlustým diskem Galaxie.[5]

V roce 2015 mezinárodní tým vědců stavící na studiích z roku 2002, které oznámily objev prstence, znovu prošel a roztřídil data získaná průzkumem Sloan Digital Sky Survey. Podle těchto vědců data naznačují, že Galaxie je zhruba o 50 % větší, než se doposud myslelo.[6] Galaktický disk podle této teorie není plochý, ale zvlněný. Ve směru ven od Slunce se zdají být v disku přinejmenším čtyři "záhyby". Tento vzorec zřejmě bude možno vysledovat napříč diskem.[7] Stejně jako vysoké vlny blokují výhled přes oceán a kopce výhled přes terén, záhyby Galaxie blokují výhled na to, co je za nimi, zřejmě významnou část galaktického disku.

Při zohlednění rozměrů Prstence Jednorožce by se průměr Galaxie navýšil ze v současnosti udávaných 100 000 až 120 000 světelných let na 150 000 až 180 000 světelných let. V tomto revidovaném paradigmatu by Slunce neleželo ve 2/3 vzdálenosti od galaktického jádra k okraji, ale nacházelo by se zhruba v polovině.[8]

K nalezení případného původce této struktury byly užity simulátory problému N těles (N-body simulations), které ukázaly, že pokud je původcem trpasličí galaxie, bude se nacházet na pozadí v jedné z osmi specifických oblastí oblohy.[9] Následná analýza s využitím dat získaných sondou Gaia našla bimodální Gaussovo rozdělení ukazující na galaktické koordináty (271, +2) stupňů v Souhvězdí Plachet, což je jedna z lokací specifikovaných v předchozí studii.[10] Tato zjištění mohou signalizovat existenci mimogalaktického původce Prstence, ale jak autoři poznamenávají, může jít rovněž o projev existence nesouvisející kinematicky koherentní struktury.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Monoceros Ring na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c Y. Momany; S. ZAGGIA; G. GILMORE; G. PIOTTO; G. CARRARO; L. R. BEDIN; F. DE ANGELI. Outer structure of the Galactic warp and flare: explaining the Canis Major over-density. Astronomy and Astrophysics. 2006, s. 515–38. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. DOI 10.1051/0004-6361:20054081. Bibcode 2006A&A...451..515M. arXiv astro-ph/0603385.  Archivovaná kopie. web.oapd.inaf.it [online]. [cit. 2020-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04. 
  2. ↑ IBATA, Rodrigo; GIBSON, BRAD. The Ghosts of Galaxies Past. Scientific American. April 2007, s. 40–45. DOI 10.1038/scientificamerican0407-40. PMID 17479629. Bibcode 2007SciAm.296d..40I. 
  3. ↑ Newberg. The Ghost of Sagittarius and Lumps in the Halo of the Milky Way. The Astrophysical Journal. 1 April 2002, s. 245–274. DOI 10.1086/338983. Bibcode 2002ApJ...569..245N. arXiv astro-ph/0111095. 
  4. ↑ Conn, Blair C.; LANE, RICHARD R.; LEWIS, GERAINT F.; GIL-MERINO, RODRIGO; IRWIN, MIKE J.; IBATA, RODRIGO A.; MARTIN, NICOLAS F. The AAT/WFI survey of the Monoceros Ring and Canis Major dwarf galaxy. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. April 1, 2007, s. 939–959. DOI 10.1111/j.1365-2966.2007.11503.x. Bibcode 2007MNRAS.376..939C. arXiv astro-ph/0701664. 
  5. ↑ M. LOPEZ-CORREDOIRA, A. Comments on the "Monoceros" affair. [s.l.]: [s.n.], July 2012. Bibcode 2012arXiv1207.2749L. arXiv 1207.2749. 
  6. ↑ Rensselaer Polytechnic Institute: The Corrugated Galaxy—Milky Way May Be Much Larger Than Previously Estimated, tisková zpráva, [cit. {{{accessdate}}}], Dostupné on-line.
  7. ↑ Scott Sutherland. This 'corrugated' view of the Milky Way just made our home galaxy a LOT bigger. [online]. The Weather Network, March 16, 2015. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne March 19, 2015. 
  8. ↑ Yan Xu. Rings and Radial Waves in the Disk of the Milky Way. The Astrophysical Journal. March 1, 2015, s. 105. DOI 10.1088/0004-637X/801/2/105. Bibcode 2015ApJ...801..105X. arXiv 1503.00257. 
  9. ↑ Magda Guglielmo. On the origin of the Monoceros Ring - I. Kinematics, proper motions, and the nature of the progenitor. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. March 11, 2018, s. 4584–4593. DOI 10.1093/mnras/stx3048. Bibcode 2018MNRAS.474.4584G. arXiv 1711.06682. 
  10. ↑ DE LA FUENTE MARCOS, Raúl; DE LA FUENTE MARCOS, Carlos. Searching for the lost Unicorn: a prominent feature in the radial velocity distribution of stars in Vela from Gaia DR2 data. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society Letters. 21 November 2018, s. L64–L68. DOI 10.1093/mnrasl/sly163. Bibcode 2018MNRAS.481L..64D. arXiv 1808.09921. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Prstenec_Jednorožce&oldid=20759309“