Proudový zdroj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Proudový zdroj je v teoretické elektrotechnice aktivní dvojpól, který na výstupních svorkách poskytuje konstantní elektrický proud při připojení jakékoliv zátěže.[1] Podle duality elektrotechniky je k proudovému zdroji protějškem zdroj (konstantního) napětí. Reálný zdroj proudu je obvykle konstruován jako zdroj napětí, za kterým je připojen obvod pro regulaci proudu (např. pomocí LM317) a proudový zdroj funguje v předem daném rozsahu napětí. Proudový zdroj se používá například pro napájení výkonových LED, kde zajistí, že dioda nebude zničena nadměrným protékajícím proudem.

Ideální proudový zdroj[editovat | editovat zdroj]

Ideální proudový zdroj je elektrický zdroj, který poskytuje stálou velikost proudu do napájeného obvodu bez ohledu na napětí na jeho svorkách (a tedy připojené zátěži). Vnitřní vodivost ideálního zdroje proudu je rovna nule (a tedy vnitřní odpor je nekonečný).

Tak jako u ideálního zdroje napětí je nepřípustný nulový zatěžovací odpor, u proudového zdroje je nepřípustný nekonečný zatěžovací odpor (tzn. rozpojené svorky), při kterých by ideální zdroj proudu poskytoval napětí nekonečné velikosti. Reálně se u proudového zdroje při rozpojených výstupních svorkách zdroje objeví maximální dosažitelné napětí, které odpovídá typu a uspořádání zdroje.

Reálný zdroj proudu[editovat | editovat zdroj]

Jako zdroje proudu se chovají některé zdroje, jejichž napětí je měkké. Reálný zdroj elektrického proudu se ideálním vlastnostem pouze blíží.

Zdroj proudu může být představovaný zdrojem napětí se zařazeným sériovým odporem (nejméně o jeden řád větším, než největší připojovaný odpor vnějšího obvodu). Zdroj proudu je možné realizovat také pomocí elektroniky. Elektronické zdroje proudu se až na omezení napětí mohou chovat jako ideální zdroje proudu s vnitřním odporem blízkým nekonečnu.

Dualita elektrických zdrojů[editovat | editovat zdroj]

Reálný zdroj proudu může být nahrazen (modelován) ideálním zdrojem napětí se sériovým odporem a naopak reálný zdroj napětí může být nahrazen ideálním zdrojem proudu s paralelním odporem. Tyto dva modely reálného elektrického zdroje jsou rovnocenné.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. JANÍK, Pavel. Proudové zdroje a aktivní zátěž v bipolární technologii [online]. VUT Brno, 2008 [cit. 2018-03-24]. Dostupné online. 
  2. TRNKA, Zdeněk. Theoretická elektrotechnika. 3. vyd. Praha: SNTL, 1956. 244 s.