Vnitřní odpor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Vnitřní odpor je v elektrotechnice myšlený odpor, který zdůvodňuje rozdíl napětí elektrického zdroje při měření na prázdno a při měření se zátěží. Pokles napětí je závislý na proudu a napětí a je možné ho spočítat podle Ohmova zákona s využitím velikosti vnitřního odporu. Podle Théveninovy věty je možné nahradit reálný zdroj elektrické energie lineárním obvodem, ve kterém je za sebou zapojen ideální zdroj a impedancí. Tato impedance je nazývána vnitřní odpor.

Podrobnosti[editovat | editovat zdroj]

a) schéma a zatěžovací charakteristika ideálního napěťového zdroje
b) náhradní schéma reálného napěťového zdroje a jeho zatěžovací charakteristika

Protéká-li elektrický proud obvodem, protéká také elektrickým zdrojem. Ideální zdroj neklade proudu žádný odpor, jeho vnitřní odpor je nulový a svorkové napětí (napětí na svorkách zdroje) má vždy stejnou velikost jako elektromotorické napětí. U reálných zdrojů se projevuje jejich vnitřní odpor a napětí na svorkách zatíženého zdroje je menší než elektromotorické napětí.

Výpočet svorkového napětí U zdroje (napětí zatíženého zdroje) s elektromotorickým napětím Ue (napětí nezatíženého zdroje), je-li vnitřní odpor zdroje Ri a obvodem protéká proud I:

Vnitřní odpor pak vypočítáme:

Související články[editovat | editovat zdroj]