Spínaný zdroj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Spínaný zdroj (též pulzní zdroj) je v elektrotechnice typ elektrického zdroje, který je na rozdíl od klasických transformátorových zdrojů mnohem účinnější a lehčí. První spínané zdroje se začaly objevovat až s příchodem výkonných spínacích tranzistorů, většinou typu MOSFET. Dnes je najdeme například v nabíječkách mobilních telefonů nebo jako zdroje pro osobní počítače a notebooky.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Pro spínané zdroje existují specializované integrované obvody např. obvody TOP Switch které v sobě zahrnují veškeré řízení spínaného zdroje.

Konstrukce, popis funkce[editovat | editovat zdroj]

Napětí přicházející z rozvodné sítě 230 V/50 Hz se nejdříve usměrní pomocí usměrňovacího můstku a vyhladí na vstupním kondenzátoru. Pak se napětí rozstřídá pomocí spínacích tranzistorů na frekvenci řádově desítek kHz. Toto napětí je přivedeno na primární vinutí středofrekvenčního transformátoru. Ze sekundární strany je napětí opět usměrněno, vyhlazeno a připraveno k použití. O stabilitu výstupního napětí se stará zpětná vazba, která je z výstupu zavedena do obvodu, který řídí spínání.

Blokové schéma[editovat | editovat zdroj]

Blokové schéma spínaného zdroje

Vstupní síťové napětí 230 V/50 Hz je usměrněno a jednoduše filtrováno – širokopásmový filtr na vstupu zabraňuje pronikání rušivých signálů ze zdroje do sítě. Elektronický spínač je řízen ve smyčce zpětné vazby tak, aby výstupní napětí bylo konstantní. Za spínačem je obdélníkové napětí o frekvenci desítky kHz a amplitudě podle vztahu  , toto napětí je transformováno impulsním transformátorem s feritovým jádrem na potřebnou velikost, transformované napětí se usměrňuje Schottkyho diodami a dále je filtrováno výstupním filtrem. Zdroj zpětné vazby je stejný jako u lineárních zdrojů, navíc je zde obvod buzený spínačem, který mění stejnosměrné napětí na obdélníkové napětí. Pokud bychom nepoužili v zapojení vstupní část, vzniklo by zapojení stejnosměrného měniče.

Výhoda[editovat | editovat zdroj]

Výhodou spínaných zdrojů je jejich malá velikost, zejména velikost transformátoru, který má ve srovnání se síťovým transformátorem shodného výkonu mnohem menší rozměry. Např. zdroj v PC o výkonu 350 W váží cca 0,5 kg.

Nevýhoda[editovat | editovat zdroj]

Nevýhodou může být rušení, které vzniká při spínání výkonových tranzistorů. Toto rušení může vadit v Audio technice, kde by se mohlo projevit nepříjemným pískotem nebo ve VF technice, kde by mohlo docházet k modulaci spínacího kmitočtu. Dá se částečně odfiltrovat, ale zpravidla nedosáhneme kvality zdroje lineárního. Další výraznou nevýhodou je velmi omezená životnost, způsobená extrémním namáháním elektrolytických kondenzátorů (především v primární části). Zdroje tedy nejsou vhodné pro trvalý provoz. Toto omezení životnosti je u novějších konstrukcí do velké míry eliminováno použitím tantalových kondenzátorů s polymerovým elektrolytem. Další nevýhodou spínaných zdrojů je jejich výrazně nižší účinnost při velmi nízkém nebo naopak, velmi vysokém zatížení (pod cca. 10 % a nad 90 % jmenovitého výkonu). Proto je zapotřebí volit výkon zdroje tak, aby se jeho zatížení pohybovalo pokud možno v rozmezí 25–75 % maxima, ve kterém kvalitní zdroje (PC zdroje s certifikací 80+ Gold/Platinum a pod.) mohou dosahovat i přes 95% účinnost.

Srovnání s lineárními zdroji[editovat | editovat zdroj]

Lineární[editovat | editovat zdroj]

Spínané[editovat | editovat zdroj]

  • transformátor pracuje na vyšší frekvenci
  • průřez jádra je řádově menší
  • podstatně menší hmotnost
  • může být zdrojem rušivých signálů
  • cena se málo mění s výkonem
  • má větší účinnost
  • napětí na vstupu může nabývat hodnot v širokém rozmezí
  • nezáleží na frekvenci na vstupu, pracuje i se stejnosměrným proudem

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]