Portál:Rostliny/Článek měsíce05

Jedle bělokorá (Abies alba Mill.) je vysoký statný jehličnatý strom s pyramidální až válcovitou korunou. Ve střední Evropě roste v horských a podhorských lesích, společně s bukem vytváří nyní již vzácné bukojedlové lesy. Své optimum má v 5. lesním vegetačním stupni (LVS) na bohatých stanovištích živné řady.

Hranice jejího rozšíření je limitována jejími nároky na vlhkost a citlivost vůči pozdním mrazům. Je také velmi citlivá ke znečištěnému ovzduší (především oxidy síry). V jižní části areálu je vysloveně horským stromem (vystupuje téměř do 2000 m n. m.), směrem na sever sestupuje i do nižších poloh (300 m). Vyžaduje vlhkou hlubší půdu a jako klasický klimaxový druh snáší v mládí dobře zastínění. Růst je v mládí velmi pomalý. Rychleji roste od 15 let věku a výškový růst dosahuje maxima mezi 40. a 60. lety. Jedle nesnáší velkoplošné holé seče, je citlivá na pozdní nebo časné mrazy. Nálety a nárosty také trpí náhlým (předčasným) uvolněním. Od stádia mlazin však stupňuje své nároky na světlo. Stejně jako u buku jsou nechráněné výsadby i přirozené zmlazení silně poškozovány (nebo zcela likvidovány) přemnoženou spárkatou zvěří. V uzavřených lesních porostech plodí přibližně od stáří 60. let věku ...více