Přeskočit na obsah

Pavel Trnka (sklářský výtvarník)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pavel Trnka
Pavel Trnka (2023)
Pavel Trnka (2023)
Narození2. září 1948 (76 let)
Poděbrady
VzděláníVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolánísklářský výtvarník, sochař, designér, malíř, pedagog
OceněníGold Prize, International Exhibition of Glass, Kanazawa (2007)
Webová stránkahttps://www.paveltrnka.cz/art/sklo
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Trnka (* 2. září 1948, Poděbrady) je sklářský výtvarník, sochař, designér, malíř a pedagog.

Život

[editovat | editovat zdroj]

V patnácti letech ho silně ovlivnily obrazy Františka Kupky na retrospektivní výstavě, kterou roku 1963 uspořádala paní Kupková na MNV v Dobrušce.[1] Současně vnímal intenzivně i krásu funkcionalistické architektury v blízkém Hradci Králové, která byla na počátku jeho pozdějšího příklonu k čistým geometrickým tvarům ve vlastní tvorbě.[2] V letech 1963-1967 absolvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě a v letech 1967-1973 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru prof. Stanislava Libenského.

V letech 1974-1976 a 1996-1997 vedl experimentální výuku na základních školách, 1997-1999 na Základní umělecké škole v Praze 4.[3] Od roku 2000 působil jako pedagog designu, kreslení a modelování na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Kamenickém Šenově. Roku 2004 odcestoval do Japonska a až do roku 2008 byl profesorem na Toyama City Institute of Glass Art, kde vyučoval studené sklářské techniky.[4] Navázal tak na zavedenou tradici výuky studených sklářských technik českými skláři, na jejímž počátku byl roku 1991 Vladimír Klein.[5] Roku 2008 vedl workshop ve Španělsku na Real Fábrica de Cristales de la Granja v San Idelfonso.[6]

Je členem Umělecké besedy.[7] Jeho synové Lukáš a Ondřej jsou rovněž výtvarníci.[8]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]
  • 1975 Cena za užité umění, ČS Ministerstvo kultury
  • 1983 První cena v soutěži na vodní fontánu u stanice Metra Národní (odstraněno)
  • 1986 Diplom, Quadriennale Erfurt
  • 2007 Gold Prize, International Exhibition of Glass, Kanazawa[9]
  • 2019 Cena Bodil Busk Larsen, International Exhibition of Glass, Kanazawa

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Sklo

[editovat | editovat zdroj]

Těžištěm práce Pavla Trnky jsou studené techniky - řezané, pískované a broušené sklo, skládané objekty a vitráže. Pracuje i s horkými technikami - ručně foukaným sklem a sklem foukaným do formy, vrstveným a litým sklem.[10] Už v 70. letech se prosadil broušenými skleněnými plastikami z optického skla.[11][12] Jeho tvůrčí projev charakterizuje mimořádný cit pro vlastnosti materiálu, se kterým pracuje.[13] Příznačným rysem jeho umělecké povahy je odvaha experimentovat a preference děje, pohybu prolínání a proměny i polarita konstrukce-destrukce.[14] Trnkův přístup k broušenému sklu přinesl inovaci zejména ve skládání nebo rozkladu světelného spektra v barevných objektech.[15] Jeho objekt Residence of Love ocenila porota v Kanazavě roku 2007 Zlatou medailí a vyzdvihla přitom jeho unikátní způsob zacházení se světlem a barvou skla.[16]

Roku 1980 vytvořil na symposiu ve sklárně Škrdlovice sérii objektů z hutního skla s nálepy.[17] Jeho rané "Ne-nádoby" (1981-1982) z technického křemíkového skla, vytvořené s pomocí vodíkového hořáku, se vyznačovaly zásahy, které narušovaly jejich symetrii a propůjčily jim dynamický "anarchistický" detail ve formě původního tekutého skla.[18] Trnka tak natavením nebo nastřižením narušil harmonii neosobního a perfektního tvaru válce a vnesl do něj prvek lidské kreativity a odlehčující humor. Ze stejné doby pochází cyklus „Vyrušené napětí“ (1981-1984), ve kterém si ověřil jak možnosti hutního tvarování skla, tak opracování povrchu skla dlátem a štípáním.[19]

Od přelomu 70. a 80. let tvoří objekty ze skládaných broušených skleněných hranolů, pro které je charakteristická preciznost zpracování a geometrický řád. Jednotlivé díly jeho objektů jsou k sobě volně přiloženy bez lepení, aby byla zachována propustná zrcadla styčných ploch.[20][21] Matematické vztahy a prostorové formy těchto objektů vytvářejí s měnícím se úhlem pohledu kaleidoskopické škály tvarových variant a spektrálních fines. V cyklu Transcendence (1980-1981) kombinoval čiré optické sklo s barevným opálovým sklem. Asymetrie hranolu z opálového skla navíc nabízí proměnlivou intenzitu barvy.[13] V jeho broušených objektech, skládaných z několika různobarevných hranolů, dochází působením světla ke kinetickým jevům, které představují zhuštěný obraz intuitivně pochopeného přírodního procesu.[14]

Většina objektů Pavla Trnky vychází z čistých geometrických tvarů. Optika skla přitom umožňuje přenášet barvu nebo světlo z jednoho prostoru do jiného jako při vytváření scény. Přiložením broušeného hranolu z optického skla k neonové trubici vytváří Trnka optickou iluzi přerušeného světelného paprsku a jeho přenosu do paralelních rovin.[22] Jeho dvoumetrový objekt z cyklu Spektrum (1982-1998), vytvořený z tvrzeného, broušeného a leštěného skla, zdobí arizonské Muzeum moderního umění.[2] Klasická jednoduchost a geometrická čistota broušených tvarů vytváří polaritu s množstvím asociovaných významů světelného kinetického děje.[21] V monumentálním objektu, který byl původně umístěn jako výzdoba stanice metra Národní, využil Trnka jako kinetický prvek proud vody, který prosvěcovala barevná světla řízená počítačovým programem. V objektu z cyklu Světlo, stín, čas jsou aktivními prvky zdroje barevného světla, hodiny s vteřinovou ručičkou a kyvadlo, ale hlavním kinetickým objektem se stává samotný divák, který vytváří mnohonásobné barevné stíny.[23]

Obrazy

[editovat | editovat zdroj]

Během pobytu v Japonsku ovlivnily Pavla Trnku principy jógy i východní způsob života. V jeho obrazech se tato zkušenost projevila oproštěnou formou,[24] meditativním zklidněním a barevnými kombinacemi, které vnášejí harmonii a radost do všedního bytí. Skladba barev je založena na vyvážení nebo překrývání tónů a na diváka působí intenzitou a koncentrovaností výrazu. Barevné kombinace nejsou náhodné a podobně jako v hudbě z nich autor skládá nekonečné množství variací.[1]

Realizace

[editovat | editovat zdroj]
  • 1987 Skleněný reliéf v hlavním vstupu do ZOO Troja[25]
  • 1988 Barevná fontána u stanice metra Národní třída - Zrušena roku 2009 při výstavbě OD Quadrio.[26]

Zastoupení ve sbírkách

[editovat | editovat zdroj]
  • The Corning Museum of Glass, New York
  • Glasmuseet Ebeltoft, Dánsko
  • Museum Jan van der Togt, Amstelveen, Nizozemí
  • Musée des Arts décoratifs, Paříž
  • Takasaki Museum of Art, Takasaki, Japonsko
  • Yokohama Museum of Art, Japonsko
  • The Museum of Modern Art, Toyama, Japonsko
  • Toyama City Collection, Japonsko
  • Ulster Museum, Belfast
  • Galerie Rob Van Den Doel, Praha
  • Moravská galerie v Brně[27]
  • Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
  • Severočeské muzeum p.o., Liberec
  • Uměleckoprůmyslové museum, Praha
  • Východočeské muzeum, Pardubice
  • Severočeské muzeum v Liberci
  • Galerie Benedikta Rejta, Louny

Autorské výstavy

[editovat | editovat zdroj]
  • 1982 Pavel Trnka, Galerie ve věži, Mělník
  • 1982 Jana Budíková, Pavel Trnka, Galerie ve věži, Mělník
  • 1987 Galerie Clara Scremini, Paříž
  • 1988 Pavel Trnka: Glasobjekt, Werk-statt-Schule/Galerie, Hannover
  • 1989 Pavel Trnka, Galerie Rob Van Den Doel, Haag
  • 1990 Davison Galleries, Seattle, Washington, USA
  • 1991 Heller Gallery, New York, USA
  • 1993 Pavel Trnka: Glas Farben Relationen, Glashalle des Softwarehauses, Linden
  • 1994 Pavel Trnka, Galerie Rob Van Den Doel, Haag
  • 1997 Pavel Trnka: Světlo, stín, čas / Light, Shadow, Time, Galerie bratří Čapků, Praha
  • 2002 Pavel Trnka: Szkło i rysunki, BWA Wrocław – Galerie Sztuki Współczesnej, Wrocław
  • 2002 Pavel Trnka: Sklo a kresby, Galerie 140 - Výstavní a prodejní centrum, Tábor
  • 2002 Pavel Trnka: Kresby a sklo, Galerie Pokorná, Praha 1
  • 2005 Pavel Trnka: Drawings and Sculptures, Hiro Gallery, Tokyo
  • 2005 Pavel Trnka: Scenery of Heraldry, Gallery BAU, Toyama
  • 2007 Pavel Trnka: Phenomenon colour, Czech Embassy and Cultural Center, Tokyo
  • 2008 Pavel Trnka: Inner Light of Human Being, Gallery BAU, Toyama
  • 2008 Pavel Trnka: Phenomenon of colour, Hiro Gallery Izukogen, Japonsko
  • 2009 Pavel Trnka: Fenomén barva / Phenomenon Colour - obrazy, sklo / paintings, glass, Galerie Havelka, Praha[28]
  • 2011 Pavel Trnka: Barva a znak / Colour and Emblem, Galerie Pecka, Praha
  • 2023 Pavel Trnka: Proměny, Galerie Havelka, Praha[29]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Jiří Machalický, in: Pavel Trnka - Fenomén barva, 2009
  2. ↑ a b Zdeněk Freisleben: Pavel Trnka - spektrum světla, Keramik 4, 2000, s. 30-31
  3. ↑ Fascinuje mě téma barvy, říká sochař Pavel Trnka, HN, 13. 8. 1999
  4. ↑ Czech Glass Competence: Pavel Trnka
  5. ↑ Milan Hlaveš, Pozdravy z Tojamy. 30 let českého skla v Japonsku, Portheimka, 26/6/2021 – 5/9/2021
  6. ↑ Jan Gajdůšek, 2023, nestránkováno
  7. ↑ Umělecká beseda: Trnka Pavel - malíř, sochař, sklář
  8. ↑ Galerie Makráč vystavuje obrazy, kresby a asambláže Pavla, Lukáše a Ondřeje Trnkových, Veleslavín 39, 2016
  9. ↑ Takeda A, The International Exhibition of Glass Kanazava 2007, Neues Glas / New Glass 4, 2007, p. 18
  10. ↑ Who is Who in Contemporary Glass Art, 1993, s. 564-565
  11. ↑ SUPŠS železný Brod: Trnka Pavel
  12. ↑ Glass.cz: Pavel Trnka (*1948)
  13. ↑ a b Marie Mžyková, Mělník, 1982
  14. ↑ a b Jiří Urban, 1997, s. 8
  15. ↑ Dorotheum: Trnka Pavel (Poděbrady 1948)
  16. ↑ Takeda A, The International Exhibition of Glass Kanazava 2007, Neues Glas / New Glass 4, 2007, p. 22-23
  17. ↑ Art Cabinet: Pavel Trnka
  18. ↑ Meda Mladek: Pavel Trnka, Contemporary Czechoslovakian Glass Art, Boca Raton Museum of Art, 1985, p. 24
  19. ↑ Pavel Trnka: Ne-nádoba, 1982, European Arts
  20. ↑ Milan Hlaveš: Prostor, barva, světlo a čas ve skle Pavla Trnky, Keramika a sklo 6, 2005, s. 13-15
  21. ↑ a b Jiří Urban, 1997, s. 9
  22. ↑ Pavel Trnka: Objekt s neonem (1985), in: Světlo, stín, čas, 1997, s. 58-60
  23. ↑ Jiří Urban, 1997, s. 10
  24. ↑ Josef Vomáčka: Recenze: Pavel Trnka - Fenomén Barva, ČT 24, 2009
  25. ↑ Sochy a města: Skleněný reliéf v hlavním vstupu do ZOO Troja
  26. ↑ Pražské kašny: Ocelová fontána u stanice metra Národní třída - zrušeno
  27. ↑ Moravská galerie v Brně: Pavel Trnka
  28. ↑ H. Štráfeldová: Pavel Trnka po návratu z Japonska vystavil v Praze své sklo a obrazy, ČRo, 3.6.2009
  29. ↑ Pavel Trnka: Proměny, Galerie Havelka

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Who is Who in Contemporary Glass Art, Joachim Waldrich Verlag, München 1993, p. 564-565
  • One Hundred Years of Bohemian Glass (curator O. Palata), Takasaki Museum of Art, 1995, p. 135

Katalogy

[editovat | editovat zdroj]
  • Pavel Trnka, 6s., text Marie Mžyková, Galerie ve věži, Mělník 1982
  • Jana Budíková, Pavel Trnka, text Marie Mžyková, Galerie ve věži, Mělník
  • Pavel Trnka: Světlo, stín, čas / Light, Shadow, Time (Světelné obrazy a světelný kinetický objekt / Ligft Images and Light Kinetic Object), 64 s., text Jiří Urban, Galerie bratří Čapků, Praha 1997
  • Pavel Trnka: Fenomén barva (obrazy, sklo / paintings, glass), text Jiří Machalický, Galerie Havelka, Praha 2009
  • Pavel Trnka: Proměny / transformations, text Jan Gajdůšek, Galerie Havelka, Praha 2023, ISBN 978-80-87390-54-2

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pavel_Trnka_(sklářský_výtvarník)&oldid=24019476“